RYAN Vystřelil jsem trojku a dav dívek, které mi fandily, vybuchl v pištění. Letmo jsem se usmál, zachytil jsem pohledy několika fanynek, které mi nadšeně mávaly z tribuny. „Pěknej hod, Jenkinsi!“ zavolal Jack a plácl mě po zádech. Pot mi stékal po obličeji a na okamžik jsem si ho setřel hřbetem ruky. Příval adrenalinu, který mnou proudil, se cítil dobře, vítaný únik od všeho ostatního, co mě tížilo. Malování není jediný způsob, jak zvládám stres. Když jsem na basketbalovém hřišti, můžu se zbavit potlačovaného hněvu, který se ve mně hromadí. Když se věci příliš vyhrotí, potřebuju něco fyzického, a tehdy se uchyluju k bitkám – boxování a Jack se vždycky ukázal jako perfektní parťák. Zrovna když jsem se chystal na další střelu, ozval se známý hlas. „Hej, Jenkinsi.“ Ohlédl jsem se a uviděl jsem Maxe Caldwella, jak kráčí na hřiště, spíš ke mně. Max a já jsme měli dlouhou historii rivality. Byl mým rivalem už od prvního ročníku, vždycky se mě snažil překonat. Věnoval mi samolibý úsměv, který jsem dobře znal. „Byls teď chvíli pryč, ale pořád to máš v ruce,“ řekl s kapkou sarkasmu v hlase. „Cadwelle,“ odpověděl jsem a ani jsem se nesnažil skrýt svůj nezájem. „Co se děje?“ Jeho úsměv se rozšířil, když se opřel o tribunu. „Jen jsem se přišel podívat, jestli jsi pořád tak přeceňovanej. Pořád máš tuhle pozornost,“ ukázal na dav a já jsem si odfrkl a setřel si pot z čela. „Jestli tou ‚pozorností‘ myslíš jen to, že si dělám svý věci, no, nevím.“ Odstoupil od tribuny a šel ke mně, dokud nás nedělilo jen pár centimetrů. „Víš, Jenkinsi, někteří z nás dávají přednost skutečné konkurenci.“ Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. „Vždycky mi přijde roztomilý, jak si myslíš, že jsi hrozba. Už jsme to dělali mockrát a vždycky jsem tě porazil. Kdy si uvědomíš…“ Tentokrát byl můj hlas tlumenější, „…že jsem lepší než ty?“ Maxovi se zatnula čelist, zaťal pěsti a na chvíli to vypadalo, že mi vrazí pěstí. Z hrdla mi vyšel suchý zvuk. No, na tohle jsem vždycky připravený. Zhluboka vydechl a jakoby si to rozmyslel, uvolnil pěsti a vyprskl smíchy. „No, to se ještě uvidí. Možná si to můžeme zase vyřídit, jeden na jednoho.“ V očích mu blýskla výzva. „Vidím, že se škrábeš po odvetě. Ber to jako rande, budu čekat.“ „Platí, Jenkinsi.“ Koutek úst se mu zvedl do úsměvu a s tím se odšoural pryč. Zavrtěl jsem hlavou, jeho přítomnost byla stejně předvídatelná jako otravná. Ale to byla součást rutiny – byl jsem na něj zvyklý a víc než schopný se s ním vypořádat. Jack a Kyle, moji nejbližší přátelé, se ke mně připojili, když jsem zamířil k lavičce, popadl ručník a utřel si pot z obličeje. „Budeš si muset začít dávat na hřiště ceduli ‚Vstup zakázán‘, s tím, jak tu dominuješ.“ Kyle mě plácl po zádech a já jsem se zasmál a přehodil si ručník přes rameno. „Tak co, škola dneska?“ zeptal se Jack a já jsem se podíval na hodinky. „Nevím, jak vy dva, ale nejsem zrovna nadšenej z toho, že budu dvě hodiny ztrácet čas ve škole.“ Odpověděl jsem s lenivým zívnutím. Nemusel jsem chodit do školy, abych udělal zkoušku. Vždycky jsem byl student s vyznamenáním. Přichází mi to přirozeně. „Musíme jít,“ zvolal Kyle. Vždycky je tak intenzivní a upřímně řečeno, je to docela nuda. To je jeden z důvodů, proč se radši poflakuju s Jackem. Jack žije na hraně, vždycky se honí za dalším vzrušením. Je víc na okraji a zajímají ho holky a všechny tyhle věci, zatímco Kyle je mnohem jednodušší a zdrženlivější. „Dneska se budeme párovat na projekt,“ dodal Kyle. A tehdy mi to došlo. Dneska je den, kdy se budeme párovat na ten hroznej projekt. Každý student je spárován s partnerem a vymyslíme projekt, který trvá dva měsíce. Frustrovaně jsem zavrčel, celá ta projektová záležitost se mi hnusí. Být s někým tak dlouho je noční můra. Většinou mě spárují s holkou a já ji nakonec uplatím sexem. Obvykle je víc než ráda, že vyhoví. A když je to kluk, prostě ho uplatím. Easy Peasy. Není pochyb o tom, že to bude tentokrát taky tak. „Správně, musíme jít,“ zamumlal Jack, evidentně nespokojený. „Tahle projektová věc je úplná otrava.“ Opustili jsme tělocvičnu a zamířili ke třídě. Vstoupili jsme do třídy a jako vždy se dívky otočily, oči se jim rozšířily a úsměvy roztáhly, když jsem procházel kolem. Zvykl jsem si na tu pozornost, na to, jak kolem mě lidé obíhají, jako bych byl nějaký druh gravitační síly. Snadno jsem sklouzl na své místo, natáhl jsem ruce, když jsem se usadil, zatímco Jack a Kyle seděli za mnou, jejich hlasy splývaly v pozadí, když flirtovali s nějakými dívkami. Dá se říct, že Jack, protože Kyle už byl rozptýlený svým telefonem. Můj pohled rychle zabloudil k určité dívce s dlouhými kudrnatými hnědými vlasy. Seděla v rohu, obličej zabořený do knihy, zdálo se, že si nevšímá rozruchu kolem sebe. Šprtka, rozhodně ne můj typ. Odfrkl jsem si. Nebyl jsem vlastně překvapený. Moje nevlastní sestra na mě působila jako typ, který by dal přednost samotě před společenským chaosem, ve kterém většina lidí prosperuje. Všiml jsem si, že vzhlédla. Naše oči se na krátký okamžik setkaly, než rychle odvrátila pohled, na tváře se jí vkradla červeň. Nemohl jsem si pomoct a tiše jsem se zasmál. Bylo zábavné, jak se snažila tvářit nezaujatě, i když jsem poznal, že si je mé přítomnosti dobře vědoma. „Ahoj…“ Zvedl jsem hlavu a uviděl jsem štíhlou dívku, jak natahuje ruku k podání. Držela můj pohled s koketním úsměvem. „Ahoj,“ potřásl jsem jí rukou, ale rychle jsem ji odtáhl. „Můžu si sem sednout?“ zeptala se a ukázala na prázdné místo vedle mě. Usmál jsem se a chtěl jsem přijmout, ale rozhodl jsem se ušetřit ji potíží s Evelyn. „Je obsazeno,“ řekl jsem hladce. „Jsi si jistej, že nechceš, abych si sem sedla?“ Zavrněla a její oči se upřely na moje. Tohle byl známý scénář – dívky se na mě vrhaly i ve třídě. Přejela mi prsty po paži, její hnědé oči jasné pozvánkou, když si přejela jazykem po spodním rtu. Pohlédl jsem přes její ramena a uviděl jsem přicházet Evelyn, její oči plály hněvem. Usmál jsem se. Asi nechtěla být zachráněna. „Nemusíš…“ „Ty děvko!!“ zařvala Evelyn a zatáhla ji za vlasy, takže se dívka otřásla. Pozornost třídy už byla upřena na nás. Opřel jsem se na židli a zaujala mě ta scéna, která se přede mnou odehrávala. Dívčiny oči se rozšířily šokem, když Evelyn sevřela její vlasy. „Pusť mě, ty psycho!“ křičela a snažila se vymanit z jejího sevření. „Drž se od něj dál, ty děvko,“ sykla Evelyn a v očích jí blýskal hněv. „Nezajímáš ho, nechápeš to?“ V tu chvíli vstoupila do třídy paní Jamesová a Evelyn konečně pustila její vlasy. „Až se příště budeš snažit se na něj vnucovat, ukážu ti, co dělají s děvkama jako jsi ty,“ vyhrožovala a upírala na dívku pohled. „On se ti taky nelíbí,“ odsekla dívka a promnula si bolavou pokožku hlavy. „Kravo,“ plivla. Evelyn se chystala pokračovat ve svém projevu, ale zastavila se, když paní Jamesová vyzvala třídu k pořádku. Dívka se rychle stáhla na své místo, evidentně otřesená. Evelyn je fakt mrcha. Evelyn se ke mně otočila, její výraz se zmírnil, když si konečně sedla. „Promiň, lásko,“ řekla, jako by jen plácla mouchu. „Nechci, abys byl rozptylován.“ Chystala se mě políbit na rty, ale já jsem jí nastavil tvář. Ještě jedna věc o mně? Nelíbám holky, ani Evelyn ne. Hodina se táhla, každá minuta ubíhala s nesnesitelnou pomalostí. Sotva jsem dával pozor, moje mysl bloudila kamsi jinam. Nakonec paní Jamesová mluvila o nadcházejícím projektu. Vysvětlila, že místo toho, aby nás fyzicky seskupovala, pošle nám naše partnery e-mailem. Frustrovaně jsem zavrčel. Jaká to ztráta času. Kdybych věděl, že to bude takhle zbytečný, neobtěžoval bych se sem chodit. Slyšel jsem Jacka za mnou sténat, evidentně stejně otrávený jako já. Tohle byla všechno Kyleova chyba. „Doufejme, že budeme oba spolu,“ pištěla Evelyn, její vzrušení bylo hmatatelné. Bylo legrační, jak vždycky doufala, že budeme spárováni, i když nikdy předtím nebyla se mnou ve skupině. Minuty ubíhaly a nakonec hodina skončila. Sbalil jsem si věci a rozloučil se s Jackem a Kylem, než jsem vyrazil s Evelyn. „Můžeme se teď poflakovat, co ty na to?“ zeptala se Evelyn, když mě doprovázela k autu. Neměl jsem náladu. Navíc mám vyzvednout nevlastní sestru. Jediní lidé, kteří o ní věděli, byli Jack a Kyle. Měl jsem v úmyslu, aby to tak zůstalo, chtěl jsem udržet náš vztah co nejvíc skrytý. „Ne, někdy jindy,“ řekl jsem a odmítl jsem nabídku. „Proč ale?“ zeptala se a její obočí se zdvihlo do oblouku. Tohle je, když to začne být otravný. Nesnáším, když mi zasahuje do soukromí. „Mám co dělat,“ zamumlal jsem. Přikývla, přijala moji odpověď a krátce mě objala, než se otočila, aby se připojila ke svým přátelům – přátelům, které vždycky opustila, když byla se mnou. Vklouzl jsem do auta a chystal jsem se nastartovat motor, když mi na telefonu pípna nová e-mailová notifikace. Partner pro projekt… Klepnul jsem na notifikaci a projel jsem si podrobnosti projektu, dokud jsem se nedostal k sekci s uvedením jména mého projektového partnera. Po přečtení jména se mi na rtech roztáhl úsměv. No, tohle bude zajímavý.