LUKÁŠ Říjnový vzduch, ostrý jako břitva, mi štípal do tváře, když jsem vyšel z domu. Školní uniforma se mi zdála těsnější než obvykle, jako by mě dusila. Ulice byly tiché, jen občas se ozvalo šustění listí vířícího ve větru. Kráčel jsem cílevědomě, s hlavou skloněnou, tašku přehozenou přes rameno, ale pravda byla, že mé kroky byly bezcílné. Na rohu bloku jsem prudce zahnul do špatně osvětlené ulič