Nicméně, nebyl čas přemýšlet o tom, co cítila. Neodvažujíc se znovu Finnickovi podívat do očí, vyrazila do koupelny. Zabouchla za sebou dveře a opřela se o ně zády, srdce jí divoce bušilo v hrudi. To bylo o fous! Ještě kousek a… Už jen ta myšlenka na to, co se mohlo stát, ji vyděsila. Zároveň byla trochu zmatená. Jsme oficiálně manželé, takže technicky vzato, kdybychom dělali ‚tohle‘, bylo by to normální a v mezích rozumu. Je ode mě zlé, že jsem takhle utekla? I když o tom přemýšlela, v mysli jí znovu problikl ten nebezpečný pohled v jeho očích. Nemohla si pomoct, po zádech jí přeběhl mráz. Tohle bylo teprve potřetí, co se s Finnickem viděli. Nemohla přijmout, že by spolu měli mít sexuální styk poté, co se znají tak krátkou dobu. Nicméně, vezmeme-li v úvahu jeho dřívější reakci, znamenalo to, že se její kolegové mýlili? Finnicka to zasáhlo, stejně jako každého normálního muže. Znamenalo to tedy, že ho to vůbec nezasáhlo ‚tím‘ způsobem, navzdory tomu, že je chromý? Když si uvědomila, kam její myšlenky směřují, v duchu se políbila. Vivian Williamsová, co to vyvádíš! Proč se staráš o to, jestli jsou jeho funkce normální? Jediný důvod, proč sis ho vzala, byl dostat se do domovského registru Sunshine City! Přestaň myslet na všechny tyhle nesmysly! I když, jedna věc byla velmi zvláštní. Když mu dříve spadla do klína, náhodou se dotkla jeho nohou. Vždycky si myslela, že lidé na vozíku mají tenké, slabé nohy, protože nemohou používat svaly. Kupodivu byly jeho nohy docela pevné. Vůbec se nepodobaly nohám chromého muže… Ťuk, ťuk. Náhlé klepání na dveře koupelny přerušilo její chaotické myšlenkové pochody. Vivian, málem vyskočila z kůže, zvedla hlavu a zírala na dveře. „Co?“ „Otevři dveře.“ Ozval se z druhé strany Finnickův hluboký hlas. Srdce jí poskočilo až do krku a hrozilo, že jí vyleze z úst. Otevřít dveře? Proč? Když si vzpomněla na ten chtíč v jeho očích, prsty se jí ještě pevněji sevřely kolem desky, protože její fantazie začala pracovat na plné obrátky. Protože od ní Finnick nedostal odpověď, znovu promluvil: „Něco ti upadlo.“ Při těch slovech se její myšlenky zastavily a ona zaváhala. O několik okamžiků později přistoupila ke dveřím a pootevřela je na malý kousek. Objevila se jemná ruka s nadýchaným bílým ručníkem. Vivian byla překvapená. „Hledala jsi tohle, že? Proto jsi vyšla ven.“ V jeho hlase byl sotva znatelný náznak smíchu, což ji přimělo se silně začervenat. „Děkuji,“ zamumlala a vzala si ručník. Poté spěšně zavřela dveře. Když se usušila a oblékla, vyšla z koupelny a uviděla Finnicka, který už byl oblečený v tmavě modrém hedvábném pyžamu. Seděl na posteli s notebookem na klíně. Jeho prsty rychle přejížděly po klávesnici a zdálo se, že je pohlcen tím, co dělá. Tato scéna znovu probudila Vivianinu zvědavost. Myslela si, že vzhledem k jeho potížím s pohybem bude mít mnohem více služebníků, kteří se o něj budou starat. Přesto byli v celém domě jen Molly a Liam, kteří se starali o jeho potřeby. Je divné, že nemá osobního pečovatele. Jak se sám dostal na postel? Nemusí se sprchovat? Už se nemohla ovládnout a zeptala se: „Hej… Potřebuješ se osprchovat?“ „Už jsem se osprchoval,“ zněla jeho jednoduchá odpověď. A já jsem se bála, že bude mít potíže se umýt. A on už se osprchoval? Počkej chvilku, koupal se někde jinde, než tady? Znamená to, že má ještě jinou ženu? Za boží milosti… Ta náhodná, absurdní myšlenka ji přiměla se v duchu ušklíbnout. Popravdě řečeno, nevadilo by jí, kdyby opravdu někoho měl. Vydala se ke stolu a plánovala si sbalit věci, které bude potřebovat zítra do práce. Její pohled upoutal lesk a uviděla, že je to prsten, který si sundala, než šla do koupelny. Zastavila se a uvědomila si, že zapomněla na tu dvojici prstenů, které si dnes koupila. Tehdy nevěděla, že její manžel je miliardář a prezident tak mocné společnosti. Proto si koupila ten nejjednodušší design, jaký našla. Nyní se zdálo, že prsten je naprosto nevhodný pro muže jeho postavení. S touto myšlenkou v hlavě se nenápadně podívala na muže na posteli. Ujistila se, že se soustředí na práci, a rychle si strčila svůj vlastní prsten do tašky. Potom vyhrabala prsten, který byl určen pro něj, a strčila ho do jedné ze zásuvek toaletního stolku. Teprve potom vlezla do postele. K její nesmírné úlevě byla postel poměrně prostorná, se dvěma sadami lůžkovin a polštářů. Když seděla na své straně postele, bylo mezi nimi ještě půl metru. „Už jsi hotová?“ Zeptal se Finnick, když ucítil, že se usazuje. Ani se nepodíval od obrazovky. „Jo.“ Zkoumavě se podívala na jeho obrazovku. Věděla, že se jeho společnost zabývá hlavně finančními dluhopisy. Červené a zelené grafy, které dominovaly obrazovce, jí vůbec nedávaly smysl, a tak se vzdala snahy je pochopit. „Půjdeme spát?“ Muž náhle mírně naklonil hlavu, aby se na ni mohl podívat koutkem oka. „Jasně.“ O necelou minutu později Finnick zavřel notebook a zhasl lampičky na nočním stolku. Když se místnost ponořila do tmy, Vivian znervózněla. I teď neměla tušení, proč si ji chtěl vzít. Nevěděla tedy, jestli s ní bude mít sexuální styk. Dál tam strnule ležela a minuty ubíhaly. Nakonec se Finnickův dech ustálil a ona se konečně mohla uvolnit. Během několika sekund usnula hlubokým spánkem. Následující ráno. Vivianin telefonní budík zazvonil včas a ona se probudila. Finnick už byl pryč, místo vedle ní prázdné a studené. Netrvalo jí dlouho, než si prošla ranní rutinou. Nanesla si lehkou vrstvu make-upu a zamířila dolů. Byla teprve na schodech, když ucítila lahodnou vůni snídaně. Molly se hemžila v kuchyni, když si všimla Vivian. Na tváři se jí rozlil vřelý úsměv, když ji pozdravila: „Paní Nortonová, už jste vzhůru! Pojďte, pojďte, dejte si snídani!“ „Dobře, děkuji.“ Finnick už seděl u jídelního stolu. Jednou rukou držel noviny, zatímco druhou si zvedl hrnek, aby se napil. Když Vivianin pohled spočinul na jeho štíhlých prstech, její oči se šokem rozzářily.