„Děkuji,“ řekla Vivian tiše. Oči se jí rozzářily radostí, když zvedla hlavu, aby Finnickovi pohlédla do očí. „Teď se vrátím do práce.“ Finnickovi se rty zkroutily do úsměvu, když cítil, jak se v jeho náruči uvolňuje. „Dobře, počkám na tebe doma.“ Vivian přikývla a vystoupila z auta. Po vystoupení z auta se nevracela hned nahoru. Místo toho je vyprovodila, než se vrátila nahoru. Vivian tiskla krabi