Vivian měla pocit, jako by se vrátila v čase. Před ní nestál Fabian v obleku, ani Fabian, který se jí posmíval. Byl to Fabian v bílém tričku a džínách; Fabian, který jezdil po kampusu a usmíval se na ni jako chlapec. Fabian si nevšiml drobné změny v jejím pohledu. Stále se na ni mračil: „Vivian, jsi holka. Proč si hraješ na hrdinku?" Vivian na chvíli oněměla. Pak vyprskla smíchy. Její rty se zkrou