Tam, na jeho prsteníčku, byl jednoduchý a prostý prsten. Byl to ten, který včera koupila. Zcela ohromena tímto odhalením na okamžik zapomněla, že si má sednout ke stolu. Nakonec Finnick zvedl hlavu a pohlédl na ni. "Co se děje?" Jeho oči se přesunuly na její prázdný prst, než se mu v obočí objevil otazník. "Kde máš prsten?" Vivian zalilo rozpaky. Připadalo jí, že prsteny, které koupila, nejsou hodné jeho postavení. Proto svůj vlastní nenosila. Co jsem ale nečekala, bylo, že ten prsten najde a skutečně si ho nasadí! Vivian, které nezbývalo nic jiného, vylovila prsten z kabelky a navlékla si ho na prst. Potichu zamumlala: "Promiň, vybrala jsem si tenhle design náhodně." Finnickovy rty se stočily vzhůru. "To je v pořádku. Vypadá moc hezky." Žena, která si nebyla jistá, co na to říct, si brzy sedla a soustředila se na snídani. Když skončili, Finnick odložil noviny stranou a prohlásil: "Vezmu tě do práce." "To není třeba," odpověděla Vivian rychle. "Můžu si vzít taxi nebo jet metrem." Sakra ne! Pokud tě někdo z redakce pozná, ty ženský mě roztrhaj na kusy! "V blízkosti nejsou žádné stanice metra a ani si nechytíš taxi." Mírně se zamračil. To byla pravda. Cestou sem si Vivian včera všimla, že je to čtvrť pro nechutně bohaté. Všichni obyvatelé zde měli svá vlastní auta. Přirozeně, v okolí by nebyly žádné taxíky ani stanice metra. Podívala se na hodinky a zjistila, že už je trochu pozdě. Rezignovaně vydechla: "Takže tě budu muset obtěžovat. Mohl bys mě vysadit u stanice metra cestou do tvé firmy?" Několik dlouhých okamžiků na ni upřeně hleděl, což ji vnitřně znervózňovalo. Nakonec přikývl. Když vyšli z vily, čekalo na ně černé Bentley. Vedle auta stál mladý muž. Představil se jako Noah Lotte, Finnickův osobní asistent. Noah otevřel dveře auta, ale nepohnul se, aby Finnickovi pomohl. Právě když se Vivian divila, jak se tam dostane, z vozidla sjela rampa. Brzy jeho invalidní vozík hladce vyjel nahoru. Nastoupila do auta, kde zjistila, že i interiér byl upraven. Byl tam speciální prostor pro Finnickův invalidní vozík. Posadila se na sedadlo, auto se brzy rozjelo a vyrazili k nejbližší stanici metra. Auto zastavilo před stanicí metra. Finnick si přes okna prohlédl přeplněné místo s malým zamračením. "Je pro tebe docela nepohodlné jezdit takhle do práce. Pokud nechceš, abych tě vozil do práce, můžu ti pořídit auto." Ohromena jeho slovy okamžitě odmítla: "To opravdu není třeba." Samozřejmě věděla, že koupit auto pro něj nic neznamená. Nicméně se stále necítila dobře, když utrácela jeho peníze. Její okamžité odmítnutí jeho nabídky způsobilo, že Finnickovy oči ztmavly, když zabručel: "Nejsem vždycky ve vile. Jak se pak dostaneš do práce?" To byla věc, nad kterou přemýšlela od chvíle, kdy nastoupila do auta. Vytáhla telefon a zamávala jím na něj a odpověděla: "Je to opravdu snadné a pohodlné si teď zavolat taxi. Budu muset vstávat o něco dřív, abych si ho objednala. Ehm... Brzy přijdu pozdě, takže musím jít. Ahoj." Nečekala na jeho odpověď a prakticky z auta utekla. Zevnitř vozidla Finnick zíral na rychle se vzdalující záda s nečitelným výrazem v očích. Noah si všiml, kam se upírá pozornost jeho šéfa, a nemohl si pomoct, ale poznamenal: "Pane Nortone, nebo se mi to jen zdá, ale paní Nortonová je docela jiná, než naznačovalo naše vyšetřování?" Finnickův tón byl zamyšlený, když zamumlal: "Opravdu je docela jiná." Upřímně nikdy nečekal, že tak rychle a důkladně odmítne jeho nabídku koupit jí auto. Podle toho, co se Noahovi podařilo zjistit o její minulosti, byla to povrchní žena, která by udělala cokoliv jen pro trochu peněz. To byl přesný důvod, proč si ji vybral. Žena, která se spokojí s malým množstvím peněz, je nekonečně bezpečnější a snadněji se ovládá, než mladé dcery z vlivných rodin. Koneckonců, ty měly na mysli jen jednu věc – získat veškeré jeho bohatství. Byl tu ještě jeden důvod pro jeho volbu. Mohl si přiznat, že ho nedráždila tolik jako ostatní ženy. Nicméně se chovala v rozporu s jeho očekáváními. Bylo to skoro, jako by jí na jeho bohatství vůbec nezáleželo. Nebo byla možná mnohem chytřejší, než si myslel, a jen hrála nedostupnou? Možná měla nějaký jiný dlouhodobý plán? Ztmavly mu oči a nakonec odvrátil pohled od směru, kterým odešla. "Jeď." ... Ve finanční čtvrti Sunshine City, v nejvyšším patře Finnor Group. Finnick seděl u svého stolu a prsty mu létaly po klávesnici. V reakci na jeho činy se měnily obrázky a data na jeho obrazovce. Crrr, crrr. Náhle mu zazvonil telefon a on se natáhl, aby ho zvedl. Z druhého konce linky se ozval Noahův hlas: "Pane Nortone, pan Lawson je tady." "Ať jde dál." O několik sekund později se dveře jeho kanceláře rozletěly a dovnitř vpadl muž v okázalé, růžové košili. "Finnicku, proč ještě pracuješ?" zvolal druhý muž přehnaným způsobem. "Konečně ses s někým oženil! I když odmítáš mít svatební obřad, alespoň bys mohl jet na svatební cestu nebo něco takového!" Finnickovy oči se ani nepohnuly z obrazovky, když krátce odsekl: "Na to nemám čas." Druhý muž si sedl před jeho stůl, vůbec se nezlobil na Finnickův chladný postoj. Oči se mu v úsměvu zvrásnily, když se zasmál: "Tvoje ubohá žena! Jak si mohla vzít tak nudného muže, jako jsi ty?" Nakonec Finnick zvedl hlavu, aby druhého muže propálil prázdným pohledem. "Stilesi, co se mi snažíš naznačit?" "Jen se trochu nudím. Chci se seznámit s tvojí ženou." Úsměv, který se Stilesovi roztáhl na rtech, se rozšířil. "Zapomeň na to," Finnick ani na vteřinu nezaváhal s odmítnutím. "Víš, proč jsem si ji vzal." "Ano, vím." Stiles se zamračil, než ho opustilo pobavení a vážně pokračoval: "Ať je to jak chce, teď máš rodinu. Je na čase, abys nechal to, co se stalo v minulosti, být." Jeho poslední věta způsobila, že se Finnickovy prsty nepostřehnutelně napjaly. Chvíli mlčel, než vydechl: "Když jde o tohle, neexistuje nic jako nechat to být. Mrtví lidé se nevracejí k životu." Stiles otevřel ústa a vypadalo to, že chce něco říct. Nicméně mu slova uvízla v krku, protože odmítala opustit jeho ústa. Nakonec je spolkl zpátky. Po několika sekundách se zeptal: "A co ta holčička z těch let? Už jsi něco našel?"