Vincent už slyšel o případech, kdy se někdo náhle stal otcem. Nečekal ale, že se on sám náhle stane strýcem. Není divu, že mu ta dívka přišla povědomá, když ji uviděl. Až teď si všiml, že se podobá jeho staršímu bratrovi. "Holčičko, jak se jmenuješ?" Dívka se na Vincenta podívala velkýma očima a sladkým hláskem odpověděla: "Strýčku Vincente, jmenuji se Melanie Elsingová. Ale maminka a naši sousedé mi říkají Mel." Vincentovi svitlo, že její matka musí vědět, kdo je jejím otcem. Sebral se a jemným hlasem se zeptal: "Mel, jak se jmenuje tvoje maminka?" "Jmenuje se Stella Elsingová." Stella Elsingová? Stanley se usilovně zamyslel, ale to jméno mu nic neříkalo. Byl si jistý, že tu ženu nezná. "Je to tvoje biologická matka?" "Tati, ty jsi tak hloupý. Říkám jí maminko. Samozřejmě, že je to moje biologická maminka. Tobě říkám tati, protože jsi můj biologický tatínek." Stanleyho koutek úst se zatřásl. Co to je za nesmysl? Jen proto, že někomu říká tati nebo mami, z nich dělá její biologické rodiče. Vincent se bavil, zvlášť když viděl výraz v bratrově tváři. Jako generální ředitel Wallace Group byl Stanley rozhodný a odvážný, ale teď byl tak zahanben replikou malé holčičky, že mu došla slova. Nathan se také snažil potlačit smích. Nečekal, že jejich mocného generálního ředitele, který vždycky dostával ostatní do úzkých, bude poučovat takový špunt. Zajímalo ho, jak se Stanley teď cítí. Stanley potlačil svůj hněv. S úsměvem řekl: "Mel, můžeš mi říct... mně telefonní číslo na tvoji maminku?" Jakmile zavolá její mamince a zjistí, co se děje, ta holka ho už nebude obtěžovat. Melanie mu teď připadala jako žvýkačka, která se mu přilepila na podrážku boty. Prostě se jí nemohl zbavit. Zavrtěla hlavou. Její kaskádovité vlasy se při pohybu pohupovaly. "Maminka je v zahraničí. Nemůžeš ji najít." Lhala. Přišla bez vědomí maminky. Kdyby to maminka zjistila, měla by průšvih. Dokud nezíská to, pro co přišla, nedovolí mu, aby ji kontaktoval nebo se s ní setkal. Pokud by se Stanley nemohl spojit s její maminkou, nemohl by zjistit, kdo ta dívka je. Co mohl dělat? Každopádně odmítal být otcem cizí holky, která se objevila zničehonic. "Stanley, je Mel opravdu tvoje dcera?" Vincent už si to víceméně domyslel, ale stále doufal, že uslyší odpověď od svého bratra. "Ne!" odpověděl Stanley. "Ano," řekla Melanie. Oba odpověděli ve stejnou chvíli. Melanie se zamračila, podívala se na Vincenta a smutným hlasem řekla: "Strýčku Vincente, on je opravdu můj tatínek. Věř mi. Nelžu." Výraz v její tváři se dotkl toho nejcitlivějšího místa v Vincentově srdci. Láskyplně ji pohladil po hlavě. "Mel, já ti věřím." To naznačovalo, že ji uznal za Stanleyho dceru. Melanie se usmála. Konečně jí někdo uvěřil. S těmi dvěma hlubokými dolíčky ve tváři vypadala tak roztomile. Když viděl její úsměv, Vincent cítil, jak se mu něco dotýká srdce. Co mohl s tak rozkošnou holčičkou dělat jiného než ji rozmazlovat? "Vincente, proč ty...? Víš, že já nemám..." Stanley se snažil říct, jak by mohl mít dceru, když nikdy neměl přítelkyni. Vincent chápal, co ho trápí, ale stále věřil Melanie. Samozřejmě, jen Melanieina slova nebyla dostatečně přesvědčivá. Jen věda mohla vyřešit tu záhadu. "Stanley, vím, že jsi teď zmatený a nemůžeš přijmout takovou dceru, která se ti náhle objevila v životě. Co kdybys udělal test otcovství? Pak budeš mít jistotu, jestli je to tvoje dcera." Stanley si myslel, že je to dobrý nápad. Test otcovství by nelhal. Jakmile by byl výsledek, už by se ho neodvážila nazývat tátou. "Mel, chceš se mnou podstoupit test otcovství? Pokud test prokáže, že jsi moje dcera, tak tě uznám. Pokud test prokáže opak, musíš mi přestat říkat tati, ano?" Stanley si byl jistý, že Melanie není jeho dcera. I když se mu hodně podobala, mohla to být jen náhoda. Koneckonců, svět je velký. Melanie se o test otcovství nebála, protože si byla jistá, že výsledek bude stejný, jak věřila. Pak by ji Stanley musel uznat za svou dceru. Proto s testem otcovství ochotně souhlasila. "Dobře. Ale pamatuj si, co jsi právě řekl. Nemůžeš to vzít zpět," řekla. "Nevzpomenu." "Mel, neboj se. Nathan a já budeme svědky. Nebude se moct vrátit ke svému slovu," ujistil ji Vincent. Melanie se na něj a Nathana sladce usmála. "Děkuji ti, strýčku Vincente. Děkuji ti, Nathane." I když se na něj Melanie neusmívala, Stanley stále cítil, že její úsměv je jako lék, který dokáže zahnat jakoukoli bolest. Najednou mu nepřipadalo odpudivé, když mu říkala tati. Naopak, užíval si to. Ale i tak museli počkat na výsledek testu otcovství. Nathan vzal Stanleyho a Melaniiny vlasy a odnesl je do centra pro testování otcovství v nemocnici Clouvale. Navzdory Stanleyho společenským kontaktům nedostanou výsledek dřív než zítra ráno. Byl čas oběda. Vincent se starostlivě zeptal: "Mel, máš hlad? Co kdybych tě vzal na oběd?" Melanie se dotkla svého bříška. Ráno měla jen krajíc chleba. Teď, když se Vincent zmínil o obědě, měla hlad, a tak šťastně přikývla. Vincent ji vzal za ruku a vydali se ke dveřím. Melanie ho zatáhla za rukáv a řekla: "Strýčku Vincente, a co tatínek?" Teprve tehdy ho napadlo, že jeho bratr také potřebuje obědvat. Otočil se a zeptal se: "Stane, jdeš s námi na oběd?" Stanley seděl u manažerského stolu a věnoval pozornost souboru ve svých rukou a hrdelním hlasem odpověděl: "Mám práci. Jděte napřed." Ve skutečnosti byla práce jen výmluva. Prostě se nechtěl objevit v jídelně společně s Melanií. Bylo tam příliš mnoho zaměstnanců. Lidé by si povídali. Takže než dostane výsledek, bude se vyhýbat tomu, aby byl s ní viděn. Melanie nevěděla, co se mu honí hlavou. V jejích očích to byl pracovitý táta, který neměl ani čas se najíst. Ale jak by mohl někdo pracovat s prázdným žaludkem? Byl by roztržitý. Takže dostala nápad. "Pojďme tatínkovi přinést oběd." Ve Wallace Group byly dvě jídelny. Jedna pro zaměstnance a druhá pro vedoucí pracovníky. Obě jídelny nabízely širokou škálu jídel. Jediný rozdíl mezi oběma jídelnami byl v tom, že v jídelně pro vedoucí pracovníky byli číšníci a servírky. Jako Stanleyho bratr by Vincent jistě chodil do jídelny pro vedoucí pracovníky. Ale musel by projít jídelnou pro zaměstnance. Když se objevil v jídelně pro zaměstnance a držel Melanie za ruku, okamžitě se stali středem pozornosti. Melanie se podobala i Vincentovi, takže se dav kolem nich začal pomlouvat. "Ta holka vypadá roztomile. Co myslíš, kdo to je?" "Vypadá jako pan Vincent Wallace. Možná je to jeho nemanželská dcera." V kancelářích bylo veřejným tajemstvím, že Vincent je playboy. Takže žádný ze zaměstnanců nebyl překvapen, pokud by skutečně měl nemanželské dítě. "Viděla jsem tu holku dnes ráno v hale. Takže přišla navštívit pana Vincenta Wallace." "Phoebe, ty jsi ji přijala dnes ráno. Řekla, že pan Vincent Wallace je její táta?" "Cože? Já nevím. Odešla jsem poté, co jsem ji odvedla do 66. patra. Potom už nic nevím." Phoebe byla také zmatená. Neřekla ta holka, že jejím tátou je pan Stanley Wallace? Proč byla teď s panem Vincentem Wallacem? Když se její kolegové ptali Phoebe na tu holku, řekla, že nic neví, ani jim neřekla o tom, co se stalo dnes ráno v hale. Zatím nic nebylo prokázáno. Pokud by něco prozradila, rozvinulo by se to v pověsti. Zaměstnanci, kteří šířili pověsti, by byli propuštěni. I když byla jen recepční, nechtěla přijít o práci, protože plat a benefity, které Wallace Group poskytovala, byly štědré.