Melanie si vzala jeden dortík a zbytek zabalila. "Strýčku Vincente, nemůžu sníst všechny dortíky hned, nebo bych nemohla nic jíst k večeři. Zbylé dortíky si vezmu domů." "Dobře." Když zmínila "domů," Vincenta něco napadlo. Půjde dnes Melanie s nimi domů? Rozhodl se nejdřív zjistit její názor. "Mel, půjdeš dnes s tátou a se mnou domů?" Melanie odpověděla: "Ano, když jsem vás s tatínkem našla, tak přirozeně půjdu domů s vámi." I kdyby se nezeptal, šla by s nimi domů, protože měla úkol. Pokud by s nimi nešla domů, nepodařilo by se jí ten úkol splnit. Vincent měl radost, že s nimi chce jít domů. Atmosféra v domě by byla živější, když by byla nablízku. Jejich babička by byla nadšená, kdyby ji viděla. Ta stará dáma vždycky chtěla pravnouče. A teď ho měla, za boží milosti. Ale Stanley ji neuznal za svou dceru. Co když ji odmítne vzít domů? Aby se ujistil, že může Melanie vzít domů, poslal Vincent jejich babičce, Pearl Meade, fotku Melanie, kterou pořídil, když jedla. Mezitím jí napsal: "Objevila se z ničeho nic roztomilá holčička. Můj bratr se stal tátou." Pearl brzy odpověděla: "Přiveďte ji domů." Vincent jí poslal emoji s gestem "okay" a odložil telefon. "Mel, tvůj táta a já máme babičku. Je to tvoje prababička. Až se s ní setkáš, nezapomeň jí tak říkat, ano?" Melanie sladce přikývla. Ale proč se Vincent nezmínil o svých rodičích? Nežili spolu? "Strýčku Vincente, kde jsou dědeček a babička? Nebydlí s námi?" Melanie si s Vincentem hned padla do noty. Už říkala "s námi." Když Vincent pomyslel na své rodiče, bylo mu smutno. Zemřeli při autonehodě, když mu bylo šest let. Jeho bratr a babička byli všichni příbuzní, které za ty roky měl. Pozitivní bylo, že od dnešního dne bude Melanie taky jeho příbuzná. Když se setkal s jejíma očekávajícíma očima, neměl to srdce ji zarmoutit, a tak řekl eufemisticky: "Ano, nebydlí s námi, protože... protože odešli na vzdálené místo a nevrátí se." Melanie si vzpomněla na den, kdy zemřel její dědeček z matčiny strany. Tehdy se vyplakala a její maminka ji utěšovala: "Mel, nebuď smutná. Tvůj dědeček už s námi nebude, protože je v nebi. A neboj se, nebude tam sám. Tvoje babička je s ním." Když byl její dědeček z matčiny strany naživu, staral se o Melanie on. Poté, co zemřel, v obavě, že by se malá holčička nudila a bála, když bude sama doma, koupila jí aljašského malamuta, tedy Koblihu. Melanie byla mnohem šťastnější, když Kobliha přišla do rodiny. Postupně se vzpamatovala ze smutku ze ztráty svého dědečka z matčiny strany. Ona a Kobliha se staly nejlepšími kamarádkami. Byly prostě nerozlučné. Melanie si všimla, že Vincent vypadal smutně, když se zmínil o svých rodičích. Musí se mu po nich stýskat. Takže ho objala kolem krku, aby ho utěšila. "Strýčku Vincente, nebuď smutný. Moji prarodiče nebudou v nebi osamělí. Moji prarodiče z matčiny strany jim budou dělat společnost. Strýčku Vincente, máš tatínka, moji prababičku a mě. Nebudeš sám. Udělám tebe, mého tatínka a moji prababičku šťastnými." Nikdo to Vincentovi nikdy neřekl. Srdcem mu projel záchvat tepla. Držel Melanie, políbil ji na její světlou tvář a řekl: "Dobře. S tvou společností věřím, že budu velmi šťastný." Usmála se na něj a naplnila mu srdce sladkostí. Vincent se podíval na hodinky. Už se blížil konec pracovní doby. "Mel, půjdeme nejdřív do tátovy kanceláře, než půjdeme domů." "Dobře." Než vyšli z Vincentovy kanceláře, Melanie si vzala zbylé dortíky s sebou. Kdyby je nechala na stole, zkazily by se přes noc. Vždycky si pamatovala, že se nemá plýtvat jídlem. Navíc byly dortíky velmi chutné. Všechny je sní. Brzy přišli do Stanleyho kanceláře. "Stane, čas jít domů." "Dobře, počkej chvilku." Stanley strávil chvíli řešením práce. Potom se pomalu postavil. Když uviděl Melanie, byl překvapený. Byl odpoledne tak zaneprázdněn, že na ni zapomněl. Co s ní má dělat? Nemůže ji vzít domů. Než dostane výsledek testu otcovství, nemůže o ní dát vědět své babičce. Pokud test otcovství prokáže, že není jeho dcera, ale jeho babička ji má ráda, stará dáma jí dovolí zůstat a on bude v každém případě dívčiným otcem. Ne že by odmítal mít Melanie nablízku. Byl dost bohatý na to, aby uživil sto dětí. Ale mít dítě není jen o tom, dát mu jídlo a místo k životu. Stanley se musí starat o svou babičku a dávat pozor na svého bratra. Mezitím má na starosti obrovskou společnost. Nemůže si dovolit věnovat energii péči o dítě. Pokud je jeho biologická dcera, je to jeho zodpovědnost a udělá, co má. Pokud ne, nechce se zapojovat do jejího života. "Vincente, pojď sem." Vincent k němu přišel a zeptal se: "Co je?" "Kde Mel dnes v noci zůstane?" zašeptal Stanley. Nechtěl, aby Melanie slyšela jeho slova. "Půjde s námi domů, samozřejmě." "Ne. Nemůžeme ji vzít domů, než přijde výsledek testu otcovství, a nemůžeme o ní dát vědět babičce." Vincent to očekával. Věděl, že Stanley nebude souhlasit s tím, že Melanie vezmou domů. Naštěstí poslal zprávu jejich babičce. "Už je pozdě. Už jsem babičce o Mel řekl. Požádala mě, abych Mel vzal domů, takže..." To znamenalo, že Melanie jde s nimi domů. Stanley zvedl ruku. Měl chuť Vincenta praštit. Ale protože se Melanie dívala, zaváhal. Když Vincent viděl bratrovu zvednutou ruku, instinktivně si zakryl obličej rukama, ale Stanleyho dlaň na jeho obličeji po chvíli stále nepřistála. Podíval se na Stanleyho a zjistil, že jeho ruka visí ve vzduchu a jeho pohled je upřený na Melanie. Vincent pochopil, že ho jeho bratr nechce uhodit před dítětem. Zdálo se, že ho bude s Melanií nablízku bít mnohem méně často. Možná, že říct babičce o Melanii byla ta nejchytřejší věc, kterou v životě udělal. Odkašlal si a řekl: "Stane, babička na nás čeká doma. Pojďme." Než Stanley odpověděl, přešel k Melanii a řekl: "Mel, pojďme domů." "Strýčku Vincente, proč tě chtěl tatínek uhodit?" Stanley, který šel za Vincentem a Melanií, slyšel, co řekla. Vyděsil ji? "Tvůj táta mě nechtěl uhodit. Jen si se mnou dělal legraci." Vincent řekl milosrdnou lež. Melanie se najednou zastavila a s rukama v bok začala bratry poučovat. "Tatínku, strýčku Vincente, bít lidi nebo se prát je špatné. Policie vás za to zavře. Už to nesmíte dělat, ano? Musíte se k sobě chovat hezky. Jenom padouši bijí lidi." "Dobře řečeno, Mel. Tleskám ti. Tvůj táta a já se už nebudeme bít. Že jo, Stane?" Vincent na Stanleyho mrkl. Stanley byl deprimovaný. Právě ho poučovala nějaká nezbeda? A řekla, že je padouch? Nebyl z toho nadšený. Ale i tak odpověděl: "Dobře." Ti dva dospělí byli problémoví. Dnešek byl pro Melanie docela únavný. Musela tátu a strýčka umravnit hned první den, co se potkali. "Pojďme domů!" řekla Melanie.