Edith dramaticky zasténala a přitiskla si ruku na čelo pod Xavierovým pronikavým pohledem. "Málem jsem uhořela! Dokonce jsem viděla tvého dědečka, jak na mě mává!" Lily mlčela a cítila, jak jí do tváří stoupá horkost. Cítila Xavierův zkoumavý pohled na sobě dlouhou chvíli, než se konečně přesunul na Edith. Kousla se do rtu, tiše tam seděla a předstírala, že se soustředí na Edithino divadlo, a snažila se příliš nepřemýšlet o tom, jak se na ni Xavier díval. "Babi," vstoupil Xavier do místnosti, jeho oblek na míru byl ostrý a dokonalý. Jeho vysoká, sebevědomá postava stála pod oslnivými světly a vrhala stín, kvůli kterému měla Lily pocit, jako by světlo nad její hlavou pohaslo. Nemohla si pomoct a zahlédla ho, cítila prchavé závratě. Jeho přítomnost byla magnetická, a ačkoli z místa, kde seděla, nemohla jasně rozeznat jeho rysy, cítila neodolatelnou touhu podívat se znovu. "Xaviere, víš, co tvůj dědeček řekl, když na mě mával?" zeptala se Edith a upravila si brýle se zábleskem v očích, když se skrz prsty podívala na Xaviera. Xavier měl aristokratickou přítomnost, s nápadně pohlednými a vytříbenými rysy, které ho okamžitě označovaly za někoho výjimečného. Za boží milosti! Edith vždy věřila, že pro Xaviera nemůže být nikdo rovnocenný. Ale od té doby, co viděla Lily, cítila, že se k sobě perfektně hodí. Bylo jim souzeno být spolu. Lily byla něžná a půvabná, s jemnými rysy jako porcelánová panenka. Nedokázala si představit dokonalejší pár. "Řekl: 'Nechoď mě navštívit dřív, než uvidíš svého pravnoučka.'" Xavierovy rty se mírně pohnuly a jeho pohled se nenápadně přesunul k Lily. Její dlouhé vlasy jí splývaly po ramenou. Vypadala nevinně, její jemná pleť zářila pod jeho pohledem. Xavierovi se mírně stáhl krk, jeho tělo ztuhlo. Edith lusknula prsty a její oči přelétaly mezi nimi. "Správně! Přesně to řekl! Takže, kdy budete mít vy dva dítě?" Lily si už dávno zvykla na Edithino neustálé šťourání ohledně dětí, ale její tupý, téměř absurdní způsob, jak to dělat, v ní vždy zanechával pocit rozpaků. Uši jí zrudly a zaváhala, přemýšlela, jak se dnes vyhnout trapnosti tohoto rozhovoru. Obvykle, když Edith tlačila na Lily ohledně dětí, Xavier zasáhl a nechal Lily vymyslet si výmluvu, aby se tomu vyhnula. Už vymyslela všechny výmluvy, a uprostřed lží a vyhýbání se tématu se rozhodně rozhodla přihrát míč Xavierovi. "Edith, to je na něm." Xavierův pohled ještě více potemněl, jakmile ta slova opustila její ústa. "Opravdu mě můžeš nechat v téhle pozici, neschopnou vysvětlit věci tvému dědečkovi?" Edith natáhla krk a konfrontovala Xaviera. Xavier si ledabyle upravil rukáv, jeho hlas byl lhostejný. "Tlak tvého pravnoučete je na mě příliš velký. Nechci ještě jít navštívit dědu, takže v nejbližší době nebudu mít dítě." Edithiným očím se rozšířily zorničky, hrdlo se jí sevřelo, jako by ji dusila neviditelná síla, neschopná říct jediné slovo. "Večeře je hotová, paní Fultonová seniorko!" Vstoupila do místnosti služebná. Edith využila příležitosti uniknout z nepříjemné situace: "Nejdřív se najíme. Pokud ne, budeš muset jít navštívit svého dědečka. Přestanu tě otravovat, ale pokud se tě přijde zeptat sám..." Po rozhovoru o rozvodu se Lily vždy cítila trapně při jakémkoli setkání s Xavierem. Naštěstí Edithino neustálé tlachání atmosféru mnohem uvolnilo. Po jídle si Edith odtáhla Lily stranou. "Tvůj pokoj je připravený. Tvoji příbuzní se dnes večer nevracejí, takže vy dva zůstaňte a dělejte mi společnost." Lily se instinktivně podívala na Xaviera. Zůstat přes noc znamenalo, že budou muset sdílet pokoj. Vzhledem k jejich plánu rozvést se příští středu by bylo spaní ve stejném pokoji krajně nepříjemné. "Na co se na něj díváš?" napomenula Edith a nedala Lily šanci odmítnout. "Už jsme se rozhodly!" Nakonec byli Lily a Xavier nuceni zůstat. Jakmile ale vešli nahoru, Xavier zamířil rovnou do pracovny. Bude spát v pracovně. Byla to přirozená volba pro muže na pokraji rozvodu. Lily si myslela, že je to nejlepší, a šla se osprchovat. O deset minut později vyšla ven zabalená v ručníku. Koupelnová mlha se jí lepila na tělo, vlhké vlasy jí lemovaly obličej a splývaly jí po krku až na klíční kost. Před ní stál muž v pyžamu. Xavier se osprchoval v pracovně a vlasy měl stále vlhké. Silná vůně jeho těla Lily ohromila, zadržela dech a její lesklé oči se setkaly s jeho chladným, pronikavým pohledem. Než se stačila zeptat, co dělá, Xavierova silná paže vystřelila a vtáhla ji do svého objetí. Její hruď se přitiskla na jeho. Přes tenký ručník stále cítila teplo jeho kůže a žár vyzařující z jeho hrudi, který se mísil s vlhkostí jejího vlastního těla a vytvářel nesnesitelně smyslnou atmosféru. "Co to děláš?" Lily se jednou rukou zapřela o jeho hruď a druhou se držela ručníku, který hrozil sklouznutím. Xavierovy oči ztemněly touhou, když se zadíval na její klíční kost. "Co myslíš?" Přitáhl si ji ještě blíž k hrudi. Cítila reakci jeho těla na intimitu. Lily se rozšířily oči šokem, když jí hlavou probleskly obrazy Sarah, jak organizuje Xavierovo odpočinkové místo. Opravdu to tak moc potřeboval, že nemohl počkat ještě jednu noc? I kdyby nemohl počkat, neměl by na ni takhle myslet. "Potřebuješ, abych ti to připomněla? Máme se rozvést," řekla roztřeseným hlasem. Xavierovy rty se zkroutily v posměšný úsměv, jako by slyšel vtipný vtip. Zvedl ruku, chytil ji za bradu a donutil ji, aby se na něj podívala. "Zatáhla jsi do toho babičku jen kvůli takové příležitosti. Co předstíráš?" Edith trávila každý rok měsíc na horském ústupu. Minulou sobotu tam odjela a byl to jen týden. Xavier si myslel, že ji přivedli dolů, aby zinscenovala "oheň", aby ho přiměla vrátit se. "I mě Edith podvedla, abych se vrátila!" vyštěkla Lily naléhavým hlasem. Neměla ráda, když jí někdo nerozuměl. Xavier jí zjevně nevěřil. Jeho ruka sklouzla níž na její pas a začala být neklidná. "Přestaň předstírat. Už to není vtipné." Byl bez ní už několik dní. Vzhledem ke své touze byl ochoten přehlédnout, jak s ním manipulovala, aby se vrátil. Nebude mu vadit, že se ještě neomluvila. Dokud se dnes večer zbaví své potlačované frustrace, na všechno ostatní se zapomene. Lily pootevřela rty, aby něco řekla, ale než to stačila udělat, Xavier ji umlčel divokým polibkem. Jeho polibek byl intenzivní, zaplavil jí ústa takovou silou, že jí zanechal rty brnící. Mocenská dynamika mezi nimi byla nepopiratelná, a jak se Lily bránila, Xavierova touha se místo toho, aby se odtáhl, stupňovala a podněcovala jeho potřebu ji ovládnout. Ručník sklouzl a její dlouhé vlasy jí neuspořádaně padaly dolů. Jemné světlo vrhlo na její pleť zlatavý nádech, takže vypadala neodolatelně lákavě. Jeho tělo ztuhlo, oči mu hořely touhou, když si ji přitáhl blíž a jeho sevření se zesílilo. Ale Lily se bránila a odmítala se poddat. Zdálo se, že jeho touha jen roste, což ho ještě více frustrovalo. Po dvou letech manželství Xavier pochopil Lilyinu osobnost – byla to někdo, kdo reagoval na jemnost, ne na sílu. Promluvil chraplavým, magnetickým hlasem. "Myslel jsem, že to chceš? Jen ti plním přání." Lilyino tělo při těch slovech povolilo, její mysl se rozplétala. Její postava byla plná a křivolaká a její nahé tělo bylo štíhlé, ale tvarované. Xavier na okamžik ztratil kontrolu a přitiskl ji ke zdi a líbal ji hlouběji. Lily se zatočila hlava, ale okamžitě se vzpamatovala a bez váhání se do něj silně zakousla. Ostrou bolest jí projela jazykem, chuť železa jí naplnila ústa, když se jeho ohnivý pohled změnil v zuřivost. "Lily, už jsi skončila? Tohle je tvoje poslední šance. Jsi si jistá, že si chceš dál zahrávat?"