Dlouhou chvíli jsem čekala před Asherovými dveřmi. Neslyšel snad mé klepání? Nebyl doma? Ne, za dveřmi jsem zaslechla šoupání a tlumené hlasy. Rozhodně tam byl. Znovu jsem zaklepala, hlasitěji. Kroky se blížily a konečně se dveře otevřely. „Asheri, musím ti říct… ty…“ Slova mi uvízla na jazyku, když jsem ho spatřila. Přes jeho hruď se táhlo jen tenké bílé tílko. Kromě ramínek tílka byly křivky jeh