„Jak jsi to všechno dokázal?" zeptala jsem se Ashera. Asher pokrčil rameny. „Joseph používá stejné, slabé heslo pro všechny své účty na sociálních sítích. Člověk by si myslel, že někdo, kdo má tolik co skrývat, by se o bezpečnost víc zajímal. Vloupání do jeho účtů byla hračka." Nemohlo to být tak jednoduché, jak to vypadalo, ale jeho lehká sebedůvěra ve mně vyvolala otázku, jestli je schopen všeho, co si usmyslí. „Přidal si na sociální sítě pár stovek holek, některé z akademie, některé ne. Z jeho zpráv bylo jasné, že ty holky o sobě nevěděly." Asher se opřel o zeď, vypadal uvolněně, až na to, jak měl zaťaté ruce v pěst. „Rád se potají stýká s naivními holkami, které to ještě neprokoukly," řekl. Myslel si to o mně? Naivní? Ale možná jsem byla. Nebo alespoň jsem byla, než jsem objevila pravdu. Objala jsem se rukama kolem pasu. Nechtěla jsem na to myslet. „Co vlastně zamýšlíš, Ashere?" zeptala jsem se. Jaký byl účel toho, že nás všechny svedl dohromady? Čekal, že se nějak sblížíme? Spřátelíme se? To se zdálo nepravděpodobné. „Počkej a uvidíš," řekl a nic neprozradil. Asher slíbil Dylanovi, že mě bude chránit. Zatím se k tomu slibu choval zodpovědně. Nevěděla jsem, co se bude dít dnes večer. Ale pokud nic jiného, mohla jsem Asherovi věřit, že mě udrží v bezpečí. Tak jsem se přesunula ke zdi vedle něj a snažila se co nejvíc uvolnit. Trochu se ke mně přiblížil, natolik, že se jeho paže dotkla mé. Jeho teplo mi pomohlo vyhladit všechny přetrvávající uzly v žaludku. Potom do místnosti vešlo několik sportovců, následovaných samotným Josephem. Jeden ze sportovců na Ashera kývl. Druhý vrazil Josephovi do ruky pití. Třetí, za Josephem, zvedl kameru. Podél vzdálené stěny se rozvinulo plátno. Projektor cvakl a na plátně se objevil obraz – ne, přenos. Kamera za Josephovým ramenem teď promítala každý jeho pohyb. „Řekl jsem mu, že tahle párty je pro něj," řekl Asher tiše do mého ucha. „Myslí si, že jsme tady všichni, abychom oslavili jeho úspěch." Sledovala jsem na plátně, jak se Joseph napil z plastového kelímku. Když ho spustil, zazářil širokým úsměvem a vrhl se na jednu z žen v místnosti. Jeho hluboký hlas se ozval z reproduktorů. „Chodíš sem často, zlato?" Dívka naklonila hlavu, zmatená. Po místnosti se ozvalo několik zalapání po dechu. Někdo upustil pití. Hlasitost hudby se snížila. Joseph si toho nevšímal a naklonil se k dívce blíž. „Kdybych ti řekl tajemství, nechala bys mě se políbit?" Nečekal na odpověď. „Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl." Zaludek se mi zkroutil. Použil tu samou frázi i na mě. Z rostoucího rozruchu davu jsem usoudila, že nejsem jediná. Objekt Josephovy současné touhy se mu vysmál a Joseph se konečně začal rozhlížet. Při pohledu na tváře dívek kolem něj se mu v obličeji objevilo poznání. Oči se mu rozšířily. Zamířil ke dveřím, ale jeho pohyby se zpomalily, byly těžkopádné. Upustil pití, které držel. Rozstříklo se po koberci. „Nikam nepůjde," řekl Asher. Podívala jsem se na něj. „Dal jsi mu do pití drogy?" Asher to nepopřel. Kolem Josepha se semklo mnoho dívek, hlasy se stupňovaly. Dřívější smích zcela zmizel. Teď už tam byla jen hádka, křik – hněv. „Jsem jeho přítelkyně!" vykřikla jedna dívka. „Ne. Já jsem!" řekla jiná. „Kdo jsou tyhle ženy, Josephe?" křičela jedna Josephovi do obličeje, hlas se ozýval z reproduktorů. „Kdo jsme my?" odpověděl někdo. „Kdo jsi ty?" Přesto se chaos rychle vyjasnil, čím víc se hádaly. Čekala jsem, že se dívky začnou prát mezi sebou, ale k mému překvapení se zdálo, že se téměř semkly proti společnému nepříteli. Josephovi. Muži, který lhal každé z nich. Jedna dívka Josepha pleskla přes obličej a nechala mu na tváři ošklivou červenou stopu. Pohnula jsem se bez přemýšlení. Moje nenávist poháněla mé nohy, když jsem šla dopředu a prodírala se davem. Když jsem k Josephovi došla, sotva se držel na nohou. „Cynthie," řekl chvějícím se a ubohým hlasem. „Cynthie, prosím. Smilování, prosím." Kde bylo jeho smilování, když mě srazil na zem? Když mi křičel do obličeje? Když vyhrožoval našemu dítěti? Tady nenajde žádné smilování. Popadla jsem ho za ramena a zaryla mu nehty do kůže, stejně jako on to udělal mně. Naklonila jsem se k němu a on zakňoural. „Tohle je moje pomsta," řekla jsem mu do ucha. Pak jsem ho tvrdě kopla do rozkroku. Zhluboka se nadechl a zhroutil se. Ustoupila jsem a zmizela v davu. Jiné dívky rychle zaujaly mé místo. Asher mě okamžitě našel. S rukou na mých bedrech mě vedl k východu. V Asherově pokoji na koleji jsem seděla u jeho stolu a procházela školní fóra. Příspěvky už se hrnuly a informovaly o Josephových četných nevěrách. Některá vlákna se stala virálními, s stovkami odpovědí za minutu. Některé měly obrázky. Urážené dívky zveřejňovaly každou ošklivou fotku Josepha, kterou našly, s uštěpačnými titulky jako, Nemůžu uvěřit, že jsem ztrácela čas s tímhle odpadem. Brzy se začala hrnout videa z večírku. Několik dívek ho koplo, když byl Joseph na zemi. Další mu dala monokl, když se pokusil vstát. Nakonec se odplížil pryč za posměchu a výsměchu, aby si léčil rány v nějakém tajném koutě o samotě. Připadalo mi to jako vítězství. Jako pomsta, řádně doručená. A to všechno díky Asherovi. Asher stál uprostřed místnosti a sledoval mě, nebo sledoval obrazovku přes mé rameno. Nemohla jsem poznat co. Dlužila jsem mu řádné poděkování. Možná víc než to. Tak jsem vstala a otočila se k němu. „Nepochopila jsem tě. Všichni říkali, že jsi chladný a odměřený. Ale Dylan by se s někým takovým nepřátelil. Omlouvám se, že jsem o tobě pochybovala." Ovlhčila jsem si rty a pohlédla vzhůru. „Děkuju ti, že jsi jako můj velký bratr." Asherovo vytrvalé mlčení začalo být znepokojivé. „Velký bratr?" zopakoval a zvedl obočí. Překonal vzdálenost mezi námi dvěma velkými kroky. Zůstala jsem stát bez hnutí, když zvedl ruku. Jemně mi zastrčil zatoulaný vlas za ucho. Jeho konečky prstů přejely po straně mého krku, lehké jako pírko. „Cynthie." Jeho hluboký, klidný hlas mi poslal mráz po zádech. „Nechci být tvůj velký bratr." Hrdlo mi náhle vyschlo, těžce jsem polkla. „Tak co chceš?" zašeptala jsem. Nechtěla jsem zlomit kouzlo, které drželo jeho ruku jemně přitisknutou k rohu mého krku a ramene. Tohle se tolik nepodobalo Asherovi, jakého jsem si myslela, že je. Kde byla ta obvyklá vzdálenost, kterou si držel? Ale pak, nic jiného na dnešním večeru nebylo obyčejné. Proč by tohle mělo být? „Ashere?" Bála jsem se, že neodpoví. Prosím, nezavírej se přede mnou teď. Led v jeho modrých očích roztál. „Nech mě být otcem tvého dítěte."