Asher Sevřel jsem přívěsek na Cynthiině hrdle tak silně, že se mi ostré hrany srpečku měsíce zařezávaly do kůže a vyvolaly dva vpichy krve. Málem jsem se ztratil svému vlku. Zuřil v popředí mé mysli a naléhavě žádal, aby byl uvolněn. „Jak se někdo opovažuje pokoušet se nárokovat si Cynthií? Ona je naše. Naše!“ křičel, jeho hlas se ozýval napříč mou myslí, jako by po ní chodil. Není naše, pomyslel