„Omlouvám se.“ Musela jsem pryč. „Nevím, co tady dělám. Neměla bych tu být.“ Hodila jsem svůj lístek s číslem do koše a utekla ke dveřím. Venku, když se za mnou zavřely dveře nemocnice, jsem zavřela oči a konečně jsem si dovolila znovu dýchat. Nyní jsem byla se svým dítětem spojená jakýmsi téměř duchovním poutem. Cítila jsem, jak v mně roste. Úmyslně to pouto přerušit… z toho bych se nevzpamatovala. Ne, nikdy nepůjdu na potrat. Nemohla bych. Ale byly i jiné možnosti. Když Nancy mluvila o možnostech, jednou z nich byla adopce. S adopcí bych měla čas to zvážit a pracovat na nalezení té správné rodiny pro mé dítě. Nemusela bych se rozhodovat hned teď. Dýchalo se mi snadněji. Potom jsem otevřela textovou zprávu pro Josepha. Pořád neodpověděl z předchozí noci. Věděla jsem, že už neodpoví, ale i tak si zasloužil vědět, jak jsem se rozhodla. Napsala jsem: Budu mít to dítě. Stiskla jsem odeslat dřív, než bych si to rozmyslela, a vypla jsem obrazovku telefonu. Telefon mi okamžitě zavrněl v ruce. Byl od Josepha. Stálo v něm: Přijď ke mně na pokoj, jak nejdřív můžeš. Musíme si promluvit. Naděje se mi stočila v srdci, když mě Joseph pustil do svého pokoje na koleji. Snažila jsem se nedívat na postel, včerejší bolest ve mně stále žila. Místo toho jsem se dívala na něj. Zavřel dveře a postavil se přede mě, ale jeho pohled se vyhýbal mému. Díval se na strop a pak na podlahu, ale nikdy na mě. Ale i přes jeho uhýbavé oči, už jen to, že mě sem vůbec pozval, byl pozitivní krok. Dodalo mi to odvahu se zeptat: „Znamená to, že nám s tím dítětem pomůžeš?“ Odfoukl si prudký dech. Hlas ostrý jako dýka, zeptal se: „Jak si můžeš být tak jistá, že je moje?“ Stála jsem nehybně, zatímco se mi svět rozmazával kolem. Viděla jsem jen jeho a způsob, jak se na mě konečně podíval, jako bych byla obtížný hmyz, kterého se chce zbavit. „Jak se mě na to můžeš ptát?“ zašeptala jsem, ztratila jsem sílu v hlase. Měla jsem pocit, že nohy brzy udělají to samé. Objal se rukama přes hruď, držel se za lokty. „Prostě jdi na potrat, Cynthia. Jsi dost mladá na to, aby ses rychle zotavila. Bude to, jako by se to nikdy nestalo. Pak můžeš mít děti, které chceš, později.“ „Ne,“ řekla jsem. „Zkoušela jsem to. J-já nemůžu.“ Jeho tvář se zkřivila odporem, vypadal skoro stejně jako včera večer, když mě vyhodil z téhle samé místnosti. Instinktivně jsem o půl kroku ustoupila. Následoval mě. „Nemůžeš, nebo nechceš?“ Neodpověděla jsem, a to zřejmě potvrdilo jeho nejhorší domněnky. „Já jsem tě nenutil mít sex,“ řekl, jeho hlas byl teď tichý. Dravý. „Sama jsi mě o to prosila. A teď, co? Snažíš se to na mě hodit?“ Uvolnil ruce a nechal je viset podél těla, napjaté jako tětivy, ruce jako drápy. „Co ode mě chceš, Cynthio? Snažíš se mě vydírat? Snažíš se získat peníze na potrat?“ „N-ne, já –“ „Máš vůbec ponětí, co by se stalo, kdyby se to rozkřiklo? Mně? Tobě? Kdyby to věděl tvůj bratr, nenáviděl by tě. Kdyby se to dozvěděly roztleskávačky, odkoply by tě.“ Stěží jsem dýchala kvůli vzteku, strachu a zlomenému srdci, které mi svíraly hrdlo. Jak jsem si nikdy nevšimla, že je Joseph tak plný hořké nenávisti? Jak si o mně mohl myslet takové věci, že bych se ho snažila vydírat? Proč to znělo tak, jako by se on snažil vydírat mě? Moje dítě si zasloužilo něco lepšího než tohle. Než jeho. „N-nemusíš se bát,“ řekla jsem, jen jednou jsem se zlomila. „O dítě se postarám sama. Nemusíš se zapojovat. Nebudeme tě obtěžovat.“ Přistoupil ke mně blíž a já už neměla kam ustoupit. Každý centimetr jeho postoje a jeho slova působily jako hrozba. „Ty ho vážně chceš mít?“ vyplivl ta slova. Přikývla jsem. „Ty! Bezedná mrcho!“ Vrhl se na mě bez varování a srazil mě na zem. Jen jeho ruce, které se zuřivě držely mého trička, zabránily mé hlavě narazit na podlahu. Přikrčil se nade mnou, nohy zapřené po obou stranách mých boků. Trhl mnou dopředu za tričko, dokud nebyla jeho tvář přímo přede mou. „Ty jsi se mi jen snažila ukrást spermie, že jo?“ křičel. Jeho oči byly divoké a nebezpečné. Nikdy jsem nikoho neviděla tak rozzuřeného. Drápala jsem se po jeho zápěstích a snažila se uvolnit jeho stisk. Jen stiskl silněji a trhal díry do mého trička. „Po synovi Alfy, že jo? Každý by se hodil, abys do sebe narvala dítě. Pak bys slízla smetanu, že jo? Zaručené peníze a sláva, protože jsi mě chytila do pasti se svou zatracenou dělohou!“ Byl tak rozzuřený, že jsem napůl čekala, že se každou chvíli promění ve vlka. *Za boží milosti!* Můj vlastní vlk se mi ještě neukázal, ale cítila jsem ji v tichém kňučení v mém hrdle. Sklouzla jsem rukama z jeho zápěstí dolů kolem pasu, abych si zakryla břicho. Chtěla jsem se bránit, ale nemohla jsem riskovat. Nemohla jsem toho v téhle situaci moc dělat, ale dala bych všechno, abych ochránila své dítě. „Nezasloužíš si nosit mou krev!“ křičel mi do obličeje. Najednou ve mně vzplála ostrá, niterná nenávist k tomuhle muži. Myslela jsem si, že už jsem nenávist zažila, ale to se s tímhle nedalo srovnat. Jak se mě opovažuje Joseph ohrožovat? A co víc, jak se opovažuje ohrožovat mé dítě? Pustil mé tričko a má záda dopadla na podlahu. Jeho ruce našly místo toho má ramena. Jeho prsty se mi zaryly hluboko do kůže. Držela jsem se za břicho a zavřela oči. „Pryč od ní!“ Ozval se z prahu dveří divoký hlas. V okamžiku byl Joseph stržen ze mě a odmrštěn do zdi. Dopadl na svůj stůl a skutálel se na podlahu. Pár silných paží se kolem mě ovinulo a zvedlo mě z podlahy do náruče. Byla jsem přitisknutá k svalnaté hrudi a podívala jsem se do pronikavých očí svého zachránce. Asher. Zamrkala jsem, ale nezmizel. Byl tu doopravdy. Nechápala jsem to. Byl odměřený, chladný jako ledovec a vzdálený. A přesto tu byl, přišel právě včas, jako bych ho vysnila. Na zemi se Joseph pohnul a zasténal. Když se na něj Asher podíval, zavrčel hluboko v hrdle. Cítila jsem, jak to vibruje tam, kde jsem měla ruku na jeho hrudi. Asher mě držel blíž. Kolébal mé tělo jemně, jako bych byla někdo vzácný. Někdo křehký. Podívala jsem se přes jeho rameno na dveře. Byly vykopnuty s takovou silou, že se dřevo roztříštilo. Kousky ho ležely na podlaze. Asher musel být zuřivý, že způsobil takovou škodu. Co ho mohlo přimět k tomu, aby použil svou vlčí sílu? Najednou mi z obličeje tak rychle odtekla krev, že se mi zatočila hlava. Joseph křičel. Nezasloužíš si nosit mou krev! Kolik toho Asher zaslechl?