*Sephie* Protože jsem nemusela do práce, rozhodla jsem se zapnout televizi a bezmyšlenkovitě sledovat film. Byla jsem ještě dost unavená z včerejších oslav, ale nechtěla jsem jít znovu spát. Poraďila jsem se se svým obřím strážcem a rozhodli jsme se pro akční film. Jakmile akce začala, Viktor kritizoval každý hrdinův pohyb. Vlastně se ukázalo, že Viktorův komentář k filmu je zajímavější než samotný film. I když jsem se snažila, nakonec jsem usnula. Když jsem se probudila, zaslechla jsem tlumené hlasy z kuchyně. Předpokládala jsem, že jsou to Viktor a Andrej, takže jsem se nezamyslela, než jsem řekla: „Tak který z vás mi dělá večeři?“ Hovor ustal a na chvíli zavládlo ticho, tak jsem se posadila na gauči a podívala se do kuchyně. To rozhodně nebyl Viktor, kdo stál v kuchyni, a rozhodně si nepovídal s Andrejem. „Sakra,“ zamumlala jsem si pro sebe, vyskočila z gauče a snažila se dostat co nejdál od těch dvou nových obřích Rusů v mé kuchyni. „Kdo jste? Kam zmizeli Viktor a Andrej?“ „Klid. Jsem Ivan a tohle je Míša. Vystřídali jsme Viktora a Andreje, aby si mohli odpočinout.“ Prohlédla jsem si Ivana a Míšu od hlavy až k patě. Míša byl o něco vyšší než Ivan, ale oba muži byli stejně obrovští jako Viktor a Andrej. Ivan byl plešatý, s černou bradkou. Také měl na krku tetování, kterých jsem si včera nevšimla. Míša vypadal mladší než ti tři ostatní. Vypadal taky méně hrozivě. Měl jemné zelené oči, které působily dojmem, že se pořád usmívá, i když se nesmál. Byly v nápadném kontrastu k jeho černým vlasům. Míša řekl: „Ivan mi jen předával informace a pak se vracel ven. Omlouváme se, že jsme tě probudili,“ řekl s poměrně mírným ruským přízvukem. „Ne, to je v pořádku. Nechtěla jsem usnout. Vrátí se Viktor a Andrej?“ zeptala jsem se. Bylo mi divné, že mi chybí, ale najednou jsem se cítila trochu prázdná s vědomím, že nejsou v mém bytě. Míša se jemně usmál: „Ano, Sephie. Vrátí se ráno. Potřebovali se vyspat. Pracujeme na směny.“ „Takže oni fakt nejsou na pervitinu,“ řekla jsem, poškrábala se na zátylku a natáhla ruce nad hlavu. Ivan se na mě otočil s nejintenzivnějším pohledem, jaký jsem kdy viděla. „COŽE?!?“ řekl a začal se ke mně přibližovat. Míša ho chytil za ruku, aby mu zabránil se ke mně přiblížit, a já jsem udělala pár kroků vzad a skončila u zdi. Míša se postavil před Ivana, aby ho ode mě fyzicky i vizuálně oddělil. „Ivane, to je vtip. Dělá si legraci. Viktor mi říkal, že si dělá legraci, zvlášť když je nervózní. Nikdo není na pervitinu, zvlášť ne Viktor.“ „Cítím se zranitelně diagnostikovaná, ale má pravdu. Dělala jsem si legraci. Řekla jsem, že Viktor je na pervitinu, protože nemohl moc spát, než přišel do mého bytu, než můj soused ráno odešel do práce.“ Ivan se zhluboka nadechl. Jeho tělo se poněkud uvolnilo, ale jeho pohled mi stále propaloval duši. Otočil se ke mně zády a odešel z mého bytu. Zůstala jsem ještě pár sekund opřená o zeď, abych se ujistila, že se nevrátí. „Je vždycky takový veselý chlapík?“ Míša si promnul obličej rukama a zhluboka se nadechl. „Ivan to nemyslel zle. Ivan má velmi silné názory na užívání drog.“ „Beru na vědomí.“ Místo abych si povídala s novými strážci, vzdala jsem to a šla do ložnice. Byla jsem pořád unavená, i po tom spánku. Říkala jsem si, že víc spánku mě nezabije. Zkontrolovala jsem telefon. Tři zprávy od Maxe, ptal se, kde jsem, pak mi nadával, že jsem nepřišla do práce, a pak se upřímně ptal, jestli jsem v pořádku. Bránila jsem Maxe jako staršího bratra. Vždycky mi dával zabrat, ale taky se vždycky ujistil, že jsem v pořádku. *Jsem v pohodě, Maxime. Pořád mě hrozně bolí v krku, takže ta představa, že budu muset celou noc mluvit, byla na mě moc.* Max: *Fotky, nebo se to nestalo, zrzko.* Rychle jsem si udělala selfie svého teď už hodně barevného krku a poslala mu ji. Max: *Sakra, Sephie. Vypadá to úžasně, ale bolestivě. Jsem rád, že ses rozhodla zůstat doma. Nikdo se nechce dívat na ten horký nepořádek. Vyděsila bys zákazníky. Teda, víc než normálně.* *Blbečku. Tvůj zájem o moje blaho a ještě víc o tvůj zdroj příjmů je dojemný.* Max: *Lol. Víš, že si z tebe jen dělám srandu. Vážně, vypadá to zle. Potřebuješ něco? Mám ti donést něco k jídlu, až skončím večer?* *Ne, myslím, že půjdu spát. Spánek léčí všechno, ne?* Max: *Dobře. Kdybys to změnila, dej vědět. Budu tvůj poslíček kdykoliv.* *Díky, Maxi. Ale budu v pohodě. Zkus se beze mě moc nebavit!* Max: *Jo, víš, že to nebude zábava – přišla Kim, aby vzala tvoji směnu.* *Do prdele. To je mi líto. Nevěděla jsem, že ji zavolají. Obvykle pracuje jen přes den.* Max: *To mi budeš muset splatit.* Zamkla jsem telefon a dala ho na nabíječku. Šla jsem do koupelny si umýt obličej. Můj krk vypadal fakt hrozně. Moje modřina měla hezký fialový odstín a byla tak hluboká, že jsi viděl obrys jeho prstů. *Ugh. Jak to zítra v práci zamaskuju? Budu muset nosit rolák. Rolák s dlouhým rukávem.* Zvedla jsem si rukávy trička a podívala se na ruce, které měly taky hezký fialový odstín. Kontrast barvy modřin s mojí porcelánově bílou pletí byl nápadný, což jen způsobilo, že modřiny byly mnohem zřetelnější. Rozhodla jsem se tím moc nestresovat. S tím velkým spropitným, co mi dal Adrik, si můžu dovolit vynechat pár směn a stejně budu moct zaplatit účty. Znovu mi cinkl telefon a šla jsem se podívat, myslela jsem, že je to zase Max. *Jak se cítíš, sluníčko? -Adrik* Počkat, on má moje telefonní číslo? Kdy se to stalo? No, věděl, kde bydlím, takže hádám, že mít moje telefonní číslo není úplně mimo realitu. Koho se snažím obelhat, pravděpodobně má v tuhle chvíli přístup k mému bankovnímu účtu a celému záznamu. Moc, kterou tihle lidé mají, je opravdu neomezená. *Jsem v pořádku, Adriku. Děkuji, že se ptáš. Unavená, ale v pořádku.* Adrik: *Dobře. Měla by sis odpočinout. Dej si na modřiny arniku – pomůže jim to rychleji se zahojit. Jsem si jistý, že už jsou dost tmavé.* *To si piš. Celý krk mám fialový. Budu si muset jít koupit arniku. Žádnou nemám.* Adrik: *Nechám ti ji poslat. Ty odpočívej. Bude tam, až se probudíš. Dobrou noc, Persefono.* *Díky. Dobrou noc.* Znovu jsem zamkla telefon a dala ho na noční stolek. Sedla jsem si na postel a ztratila se v myšlenkách. Proč jsem zase měla ten hřejivý pocit v břiše? Proč mě kontroluje šéf mafie? Proč poslal své osobní strážce, aby na mě dohlíželi? Co se doopravdy děje? Co se stalo na té schůzce, když jsem byla pryč z místnosti?