*Sephie* Následující dva dny byly převážně klidné. Kluci periodicky přicházeli a odcházeli, setkávali se s různými lidmi, sbírali informace. Adrik mě ani jednou neopustil. Pokud potřeboval někam jít, šla jsem s ním. Mohlo by se to zdát přehnané, ale byla jsem za to ráda. Stále jsem se potýkala s myšlenkou, že ho už nikdy neuvidím. To, že byl teď kolem mě, mi pomáhalo tyhle myšlenky držet na uzdě.