*Sephie* Neměla jsem tušení, kolik je hodin, ani jaký je den, když jsem se konečně probudila. V místnosti byla naprostá tma, takže jsem nemohla poznat, jestli je den nebo noc. Prohledala jsem postel a hledala jsem Adrika. Bez úspěchu. Jen já. Matně jsem si vzpomínala, že jsem předtím nebyla schopná vstát, takže jsem se pomalu přesunula na okraj postele. Přehodila jsem nohy přes okraj a posadila se