*Sephie* Po celou noc proudí do zadní místnosti neustálý proud jídla a alkohol teče proudem. Během první hodiny jsem dostala čtyři plácnutí po zadku. Jsou tam všichni nejstarší synové bosse. Mám štěstí. Kolem půl desáté vejdou do restaurace dva noví bodyguardi, kteří jsou pravděpodobně největší chlapi, jaké jsem kdy viděla, zrovna když čekám, až mi Max naplní další objednávku alkoholu. Hned za nimi vejde muž, kterého nepoznávám, ale nevidím ho jasně, protože v restauraci je tlumené světlo. Vstoupí úplně dovnitř a já jasně vidím jeho tvář. Je vysoký, na Lorda King Bosse překvapivě mladý, má tmavé vlasy, dvoudenní strniště, o kterém přemýšlím, jaké by to bylo cítit na mém krku, a otočí se mým směrem s nejpronikavějšíma modrýma očima, jaké jsem kdy viděla. Přistihne mě, jak na něj zírám, a na tváři se mu objeví zlomyslný úsměv. V tu chvíli ke mně přistoupí Max a jemně mi šťouchne do ramene. „Hej, měla bys ho doprovodit do zadní místnosti. Možná neví, kam jít. Až se vrátíš, budu mít tvoje pití připravené.“ Zhluboka se nadechnu, vytržená ze svého transu, a prakticky zakopávám směrem k mužům u vchodových dveří. „Ehm…ahoj, hádám, že jste tady kvůli schůzce?“ Jeho intenzivní pohled opustí mou tvář, aby krátce a nenápadně sklouzl po mém těle, zatímco si upravuje manžety košile. Znovu se podívá a jednou přikývne. Dobře, muži mnoha slov. Tohle zvládnu. „Prosím, následujte mě.“ Ještě jednou přikývne a všech pět mužů mě následuje do zadní části. Za ním byli ještě dva bodyguardi, které jsem neviděla, dokud první dvě jednotky nevstoupily hlouběji do restaurace. Než otevřu dveře do zadní místnosti, otočím se k nim a zeptám se: „Mohu přijmout vaše objednávky nápojů, pánové?“ Jeden z prvních bodyguardů řekne: „Ano, pro všechny z nás vodu, prosím.“ Jeho velmi silný, velmi ruský přízvuk je velmi zřetelný. Byla jsem jeho odpovědí překvapená, a tak jsem naklonila hlavu na stranu a nechala vyklouznout „jiné“, než jsem si uvědomila, že jsem něco řekla. Mé tváře okamžitě zrudly, když jsem si uvědomila, že jsem řekla to, co mělo zůstat v tichosti. „Moc se omlouvám. Nemyslím to neuctivě,“ řekla jsem, když jsem se dívala na zem a ustoupila stranou, zatímco jsem jim otevírala dveře. První dva bodyguardi vstoupili do místnosti jako první, prohledali celou místnost a pak přikývli. Lord King Boss s modrýma očima ke mně přistoupil blíž, zatímco jeho bodyguardi prohledávali, s tím zlomyslným úsměvem znovu na tváři, a naklonil se dost blízko, abych cítila jeho omamnou kolínskou. „Nic se nestalo,“ zašeptal s ruským přízvukem, který byl zřetelný, když vstoupil před své bodyguardy k uvítacím pozdravům celé místnosti. „*Co se sakra se mnou děje*,“ zamumlala jsem si pro sebe, když jsem spěchala zpět k baru, abych vzala ty nápoje a přidala k objednávce dalších pět vod. Nálada v místnosti se po příchodu pana Lorda King Bosse znatelně změnila. Všichni byli velmi napjatí a velmi vážní. Co se stalo, když jsem šla pro ty nápoje? Při doručování každé jednotlivé objednávky nápojů jsem rychle přepočítala hlavy. Ok, nikdo během mé nepřítomnosti nezemřel. To je dobré znamení. Položila jsem sklenici bourbonu před jednoho ze synů bosse. Anthony, myslím, že se jmenoval. Tohle byl Anthonyho jedenáctý bourbon večera. Max věděl, že nemá tyhle nápoje ředit, takže Anthony dostával to nejlepší, v plné síle. Laicky řečeno, Anthony byl opilý jako doga. Sotva sklenice dopadla na stůl, Anthony se natáhl dozadu a plácl mě po zadku takovou silou, že jsem byla vržena dopředu na stůl a dala jsem mužům naproti Anthonymu plný výhled do mé košile. Zachytila jsem se na stole a odtlačila se zpět nahoru, jen abych se znovu setkala s těmi ocelově modrýma očima. Jenže tentokrát se neusmíval. Místo toho měl zaťatou čelist. Cítila jsem, jak mi tváře úplně rudnou, když jsem se pod dechem omluvila a rychle opustila místnost. Jakmile se dveře zavřely, spěchala jsem přes kuchyň ven zadními dveřmi. Fuj, nesnášela jsem poslední čtvrtek v měsíci. Párkrát jsem přešla k popelnici a zpět, když jsem uslyšela otevírat dveře do kuchyně. Jeden z obřích bodyguardů vyšel jako první, rychle následován tím novým chlapem. Zastavila jsem se v chůzi, nevěděla jsem, jak kolem něj projdu, abych se dostala zpět do restaurace. Otočil se ke svému bodyguardovi, který mu podal cigaretu a zapalovač. Líně si vložil cigaretu mezi rty, mírně sklonil hlavu a obklopil si tvář rukama, aby si ji zapálil. Když se plamen vznítil, jeho tvář se rozjasnila a odhalila, že jeho modré oči jsou upřené na mě. Stále jsem stála zamrzlá na stejném místě a přemýšlela, jak projdu kolem tohoto velmi mocného muže zpět do restaurace. *Ach, proboha, prostě to udělej. Koneckonců máš práci, Sephie.* Zhluboka jsem se nadechla a došla k zadním dveřím. Držela jsem pohled dole, dokud jsem se nedostala těsně k těm dvěma mužům, ale rychle jsem vzhlédla a věnovala jim ten nejlepší úsměv, jaký jsem dokázala vykouzlit, než jsem sáhla po dveřích. Zrovna když se moje ruka chystala dotknout dveří, natáhl se a jemně mě chytil za zápěstí, čímž mě donutil se na něj podívat s bázlivým zmatkem. Musel vidět strach v mých očích, protože mě okamžitě pustil a zvedl obě ruce. „Hej, neublížím ti. Chci se tě jen na něco zeptat,“ řekl. Jeho modré oči, teď tmavší, byly tak intenzivní, že jsem měla pocit, že se mi dívá do duše. „Ehm, jistě. S čím vám mohu pomoci? Chtěl byste si objednat nějaké jídlo? Mohu vám přinést něco víc než vodu?“ Tiše se zasmál, stejně jako jeho bodyguard. Co bylo tak vtipného na tom, že dělám svou práci? „Ne. Ale děkuji. Jsi ve své práci velmi dobrá, ale nedovoluji svým mužům pít, když pracují, a nikdy se nedotýkám alkoholu.“ „Oh…dobře. Ehm, jaké otázky?“ „Jak dobře znáš ty muže na schůzce?“ „Ehm, myslím, definuj znáš? Jsem vždycky ta servírka, která je obsluhuje, když mají své schůzky. Starší muže znám jménem, protože jsou tady pokaždé. Mladší muže si pamatuji hůř, protože tady nejsou vždycky. Synové tady taky nejsou vždycky…naštěstí,“ zašeptala jsem a znovu si příliš pozdě uvědomila, že jsem to řekla nahlas místo v hlavě. „Znám je spíš podle jejich objednávek pití a jídla než podle čehokoli jiného. Můžu ti říct přesně, co mají rádi a co ne, pokud jde o jídlo a alkohol, ale v zájmu sebezáchovy je to veškerá informace, kterou o těch mužích prozradím.“ Usmál se na mě a zeptal se: „Jsou k tobě vždycky tak hrubí?“ „Starší muži nikdy. Jsou velmi uctiví. Většina podbossů je taky velmi uctivá, pokud toho moc nevypijí. Nejsem si jistá, jestli bodyguardi umí mluvit, protože teď, když o tom přemýšlím, jsem je nikdy neslyšela říct ani slovo. Ale synové? To, co jsi viděl předtím, je normální jev. Zvlášť když jsou tady všichni. Je to, jako by se snažili jeden druhého předčit.“ Mírně přimhouřil oči, když vdechl kouř ze své cigarety. Na vteřinu zadržel dech, než otočil hlavu, aby vyfoukl kouř do vzduchu, pryč ode mě, a jeho oči nikdy neopustily ty moje. Proč jsem měla pocit, že se mu můžu dívat do očí celé hodiny a nikdy mě to neomrzí? „Děkuji, uhhh…omlouvám se. Nezachytila jsem tvoje jméno?“ „Sephie.“ „Sephie? To je neobvyklé jméno.“ „Je to zkratka od Persephone. Většina lidí má problém to vyslovit, tak jsem to zkrátila. Taky se ti, co to vědí, obvykle nervují, jakmile zjistí, že jsem pojmenovaná po Královně podsvětí,“ řekla jsem a dívala se na své vrtící se ruce. Opravdu jsem milovala své jméno, ale přicházelo s divnou historií. „Děkuji, Persephone. Byla jsi velmi vnímavá. Jsem rád, že jsem tě dnes večer poznal,“ řekl a natáhl ke mně ruku. Váhavě jsem vložila svou ruku do jeho. Jemně mi otočil ruku a přiložil ji ke svým rtům. Když se jeho rty dotkly hřbetu mé ruky, bylo to, jako by mi v břiše vybuchl ohňostroj. Snažila jsem se nedat najevo ten prudký nádech, který jsem nabrala, když políbil hřbet mé ruky, a tak jsem řekla: „Ano, i já…pane?“ a tázavě jsem se na něj podívala. „Adrik. Můžeš mi říkat Adrik.“