*Adrik* Ani nedokážu popsat tu úlevu, kterou jsem cítil, když se tentokrát probudila. Měl jsem svou Sephie zpátky. Dal bych cokoliv, abych ji zase viděl usmívat se. "Jak dlouho jsem tentokrát spala? Vím, že jsi tu ležel alespoň dvanáct hodin bez hnutí, jen abych mohla klidně spát," řekla a její prsty mi stále přejížděly po tváři, její jedinečné oči si mě prohlížely, jako by si ještě nebyla jistá,