(POHLED ARIELLE) „Ashley, musím jít. Děkuji ti za informace. Zavolám ti později.“ Po telefonátu s Ashley jsem se snažila ze všech sil zvládnout vír myšlenek. Jared je vždy elegantní, ohleduplný a dokonce i puntičkářský. Myslela jsem si, že toho muže znám po třech letech manželství. Nikdy jsem ho ale neviděla, že by se někoho přede mnou zastával, natož aby dvakrát porušil svůj slib. Vzdychla jsem, když jsem vystoupila z auta. Po příchodu domů mě nic nepřipravilo na pohled, který se mi naskytl. Sofia seděla pohodlně v obývacím pokoji a nebyla sama. Byla s Jaredovou matkou a vesele se bavily a smály. Zatímco Jared seděl sám na křesle vedle nich. „Co se tady děje?“ dokázala jsem se zeptat s knedlíkem v krku. Když jsem se přiblížila, Jared se hladce zvedl a natáhl se pro můj kabát. „Přivedl jsem Sofii, protože ji chtěla mamka vidět,“ vysvětlil odměřeným tónem. „Mohl jsi mi to říct dopředu,“ řekla jsem tiše, „A tohle jsi nazval ‚vyřešením situace‘?“. Jaredovy oči se na okamžik setkaly s mýma, mihla se v nich omluva, než odešel s mým kabátem nahoru. Skvělé. Teď se s tím budu muset vypořádat sama. Sofia se na mě otočila s bezstarostným výrazem, jako by jí patřil celý dům. „Ahoj, Arielle. Jsem ráda, že jsi doma. S Jaredovou mamkou jsme se trošku bavily.“ Mé oči se podezřívavě zúžily, snažila jsem se na Sofii nemračit. Co tady dělá? Proč je k ní moje tchyně tak přátelská? Jaredova matka na mě vzhlédla s neutrálním výrazem, ne tak vřelým, jako když mluvila se Sofií. „Vítej zpátky,“ řekla stroze a pak obrátila pozornost zpět k Sofii. „Pokračuj, miláčku, co jsi říkala?“ Cítila jsem se zraněná a trapně, když jsem tam stála a cítila se jako cizinec ve vlastním domě. Myslela jsem si, že Jareda znám příliš dobře, ale teď jsem se bála, že mi neřekl celou pravdu o svém vztahu se Sofií. Protože, jak to, že je jen jeho kamarádka, ale má tak blízký vztah s jeho matkou? „Říkala jsem,“ Sofiin pisklavý hlas přerušil mé myšlenky. Proč si myslím, že byla záměrně hlasitá, abych ji slyšela? „Vrátila jsem se ze zahraničí, abych oslavila Jaredovy narozeniny, a potkala jsem Arielle dříve v restauraci. Setkaly jsme se poprvé,“ pokračovala Sofia. Ušklíbla jsem se nad její nucenou veselostí. Doufám, že Jaredově matce také řekne, jak byla hrubá, jak mi vyhrožovala vyhazovem a jak tvrdila, že Jared je její manžel. „Ach, vážně? To je milé,“ řekla Jaredova matka, zjevně zaujatá rozhovorem. „Nemůžu uvěřit, že si Jared vzal za ženu pouhou kuchařku. Nechápejte mě špatně, ale není to zrovna prestižní zaměstnání a nehodí se pro manželku miliardáře.“ Usmívala se zářivě, ale v jejích očích jsem viděla výzvu. Chtěla, abych reagovala. Zvedla jsem obočí a chladně se zasmála. „To je pravda. Jared si vždycky stěžuje, že vařím pro hosty, ne pro něj. Opravdu to vyžaduje umění uspokojit chuť miliardáře každý den.“ Sofiiným rtům se zacukalo a viděla jsem, jak se snaží zachovat klid. „Ach, nechtěla jsem snižovat tvé dovednosti nebo tvou profesi. Jen si myslím, že si Jared mohl... vybrat jinak.“ Mírně jsem pokrčila rameny. „Vybral si. Vybral si mě.“ Sophia se dusila. „Dobře, dobře. Arielle. Sofia jen vyjadřovala svůj názor,“ vmísila se Jaredova matka. „Skutečně,“ řekla jsem sarkasticky. Pak se obrátila k Sofii: „Dobře, Sofie, miláčku, už nemluvme o Arielle a soustřeďme se na naši předchozí diskusi. Pověz mi všechno o své cestě.“ Protočila jsem očima a posadila se. Sofiina slova mě ale zaujala: „Takže jsem přijela do města včera večer…“ Včera večer. Ve stejnou dobu, kdy měl Jared údajně pracovat dlouho do noci. Zbytek jejich rozhovoru se vytratil do pozadí, zatímco moje mysl závodila a snažila se poskládat dohromady skládačku. Sofia se ohlédla, zdánlivě nerušená mým mlčením. Jak dílky zapadaly na svá místa, došlo mi: hovor, který Jared včera večer přijal, nebyl o práci, ale proto, že jel vyzvednout Sofii na letiště. Srdce mi kleslo do žaludku. Proč musel lhát? Pomalu se vkrádaly pochybnosti o mém manželství. Opravdu znám muže, za kterého jsem vdaná, nebo jsou o něm věci, které ještě musím zjistit? Jaredova matka se najednou otočila ke mně s úsměvem na tváři. „Arielle, kdybys se náhodou divila, jak to, že znám Sofii, tak ti to teď řeknu. Sofia a Jared jsou přátelé už dlouho. Mají zvláštní pouto a přála bych si, abys s ní vycházela stejně dobře jako Jared.“ Vynutila jsem si úsměv, protože jsem si nevěřila, že budu schopná promluvit. Vycházet se Sofií? Nesnesla jsem ani být s ní v jedné místnosti. „Půjdu vám připravit vaše oblíbené jídlo, dámy,“ řekla Jaredova matka, vstala a zamířila do kuchyně. V okamžiku, kdy odešla, se Sofia otočila ke mně a v jejích očích se zablýsklo neplechou. „Ach, Arielle, zmínila jsem se vůbec, že se s Jaredem známe už hodně, hodně dlouho?“ Její hlas byl plný ledabylého šarmu. „Ne? No, potkali jsme se ve školce. Věříš tomu? Už dvacet let mě pronásleduje.“ Žaludek se mi sevřel, i když jsem si zachovala neutrální výraz. Dvacet let? Jared mi o tom nikdy nic neřekl! Sofia nezmeškala ani chvilku. „Je to tak! Jared byl okouzlený. Dělal všechno, co jsem po něm chtěla. Dokonce jsme spolu šli na maturitní ples. Vyryl naše iniciály do vrby – romantické, že? Byl tak žárlivý, že odháněl každého kluka, který se ke mně přiblížil. Měla jsem docela dost obdivovatelů, víš.“ Když mluvila o jejich minulosti, v mém žaludku se mísila zvědavost a žárlivost. Potlačila jsem ty pocity a vtiskla svým rtům zdvořilý úsměv. "To je minulost, Sofie, teď je se mnou ženatý a na tom se nic nezmění." Sofiin úsměv na vteřinu zaváhal, ale nepřestala. „A přesto si tě vzal tak brzy poté, co jsem odjela do Evropy… zajímavé načasování, nemyslíš?“ „To stačí, Sofie. Jsem si jistý, že Arielle nepotřebuje všechny tyhle detaily,“ ozval se náhle Jaredův hlas zezadu a přerušil Sofii. Když jsem se k němu otočila, jeho pohled uhnul stranou.