(POHLED ARIELLE) Odešla jsem do pokoje nahoře, hlavu mi třeštila migréna. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo v jídelně. Jared ani nenapomenul Sofii za to, že naznačovala, že jsem ji otrávila. Znal mě příliš dobře, věděl, že bych neublížila ani mouše, natož lidské bytosti. Neměla jsem Sofii ráda, v pořádku, ale to poslední, co bych kdy udělala, by bylo jí ublížit. Ani jsem nevěděla, že má alergii na mléko, natož abych jí ho dala do jídla jen proto, abych jí ublížila. Teď se musí radovat, když ví, že její plán způsobit roztržku mezi mnou a Jaredem vyšel. Nemohli jsme ani v klidu povečeřet. Její přítomnost vždycky narušuje klid mého manželství. Povzdechla jsem si a zhroutila se na postel, přemýšlela jsem, co udělat, abych Sofii dostala z Jaredova a mého života. Když jsem si uvědomila, že se mi chce spát, vstala jsem z postele a vešla do koupelny, abych se osprchovala. Když jsem skončila, vklouzla jsem do pohodlného nočního županu a vyčerpaně jsem se svalila na postel. Nevím, jak dlouho jsem spala, ale probudila jsem se s vyschlým hrdlem a žíznivým jazykem toužícím po vodě. Vstala jsem z postele, vklouzla nohama do žabek a vydala se dolů do kuchyně. Zrovna jsem vyšla po schodech a chystala jsem se jít chodbou, která vedla do kuchyně, když jsem uslyšela hlasy. Když jsem se přiblížila, uvědomila jsem si, že to Jared a Sofia spolu hovoří. Zamračila jsem se a podívala jsem se na starožitné hodiny v rohu, ukazovaly jedenáct hodin v noci. Proč byl sakra Jared v tu dobu vzhůru a mluvil s ní? Měl být v posteli se mnou. V tu chvíli mi do uší pronikl Sofiin hlas, nebyl to jen její hlas, ale i její slova. Zastavila jsem se a poslouchala ji. „Co sis myslel, když sis vzal takovou tvrdou ženu, jako je Arielle, Jarede? Je zlá a postrádá lidské soucítění. Neviděl jsi, jak jí bylo jedno, že mě chtějí vyhodit ven v noci? Není jen zlá, ale i bezohledná, když tě nutí, abys ji vyzvedával pozdě z práce. Měl by sis odpočinout po stresujícím dni v práci, a ne hrát roli řidiče.“ „Ona mě o to nežádala, Sofie. Udělal jsem to dobrovolně. Je to moje žena, tak si dávej pozor na to, co říkáš,“ slyšela jsem Jareda říct. Ušklíbla jsem se, alespoň se mě tentokrát zastal. „Změnil ses, Jarede. To nejsi ty. Co s tebou ta žena udělala?“ vykřikla Sofie pronikavým hlasem. „Přestaň. Nemáš právo mluvit o minulosti. A někdo, komu se rozpadlo manželství, nemá právo dávat rady nebo zasahovat do mého. Staré časy jsou pryč, laskavě to tak nechte –“ „Ale já jsem se se svým manželem rozvedla kvůli tobě!“ Rozšířily se mi oči. Co to sakra? Co tím Sofia myslela? „Ne, to ne! Netahej mě do svého rozvodového příběhu!“ vyštěkl Jared, jeho hlas byl plný vzteku. Cítila jsem žár jeho hněvu – nezmírnil tíhu v mé hrudi. Nikdy jsem ho neviděla takhle jednat, tolik… nejryzejších emocí. Uslyšela jsem, jak Sofii unikl vzlyk. Zase začíná s tím svým citovým vydíráním, a modlím se, aby jí Jared nenaletěl. Pak jsem uslyšela, jak Sofii unikl vzlyk. A brzy se její vzlyky změnily v pláč. Přiblížila jsem se. K mému zděšení se Sofia vrhla Jaredovi do náruče, plakala a pevně se ho držela. Byla jsem rozzuřená a znechucená, když jsem viděla, jak ji Jared objímá a utěšuje. Vzteklá jsem se vrátila nahoru a začala jsem si balit věci. Musela jsem odejít, protože jsem měla Jareda a Sofiiny výstřelky už dost. Po zaparkování jsem se vysvlékla z županu a oblékla jsem si slušnější oblečení, pak jsem popadla kabelku a vydala se ven. Šla jsem ke schodům a hned u vchodu jsem uviděla stát Sofii, která na mě zjevně čekala. Na tváři jí pohrával úsměšek a v očích jí zlobně jiskřilo. Rozhodla jsem se udržet své emoce na uzdě a zachovat klid. Vyhnu se konfrontaci se Sofií, jak jen budu moct. Jediné, co mě zajímalo, bylo odejít. Vyšla jsem po schodech, a jak se dalo očekávat, Sofia mi zablokovala cestu. „Na tohle nemám sílu, Sofie. Laskavě mi uhni z cesty,“ řekla jsem pevným hlasem. „A když ne? Myslíš si, že se mě můžeš pokusit zabít a vyváznout bez trestu?“ zeptala se Sofia s rukama v bok. „Nech toho, Jared tu není, takže s tím divadlem můžeš přestat. V jídle nebylo žádné mléko, a to, co jsi udělala tam v jídelně, byl jen trik, jak na sebe upoutat Jaredovu pozornost, jako to pozornosti chtivé kotě, kterým jsi. Teď mi uhni z cesty, nemám čas na tvoje dramata.“ „Prostě odmítáš vidět realitu, že? Dobře, můžeš projít,“ řekla Sofia a uvolnila mi cestu. Ušklíbla jsem se a prošla jsem kolem ní. „Kdybychom byly obě v nebezpečí, koho myslíš, že by Jared zachránil jako prvního?“ zeptala se Sofia najednou. „Cože?“ Neměla jsem čas zpracovat, co tím myslela, protože v tu chvíli jsem cítila strčení do zad a ztratila jsem rovnováhu, sklouzla jsem ze schodů a dopadla jsem na jejich úpatí. Vykřikla jsem hlasitý hrdelní výkřik a Sofia musela slyšet Jaredovy blížící se kroky, protože ke mně rychle přiběhla a lehla si vedle mě, vydávala sténavé zvuky, jako bychom spadly společně. Bože, ta ženská je odporná! Chtěla jsem křičet, odhalit ji, ale bolest byla příliš silná – zvlášť v břiše. Ó, Bože, to dítě! Zmocnila se mě panika a následoval další výkřik. Sofia zopakovala můj výkřik, hlasitěji, snažila se upoutat Jaredovu pozornost. Jared vběhl dovnitř. Jeho oči přelétávaly sem a tam mezi námi, v obličeji měl zmatení. Nemohla jsem mluvit, ale mé oči ho prosily. Prosím, pomoz mi. Pomoz našemu dítěti. Na chvíli jsem si myslela, že mi rozumí. Okamžitě ke mně přiskočil, ale právě když jsem čekala, že mě vezme do náruče, zastavil se a otočil se k Sofii.