(POHLED ARIELLE)
Sofiina slova mi proťala srdce jako ostrá dýka a na moment jsem oněměla. Otočila jsem se na Jareda s prosbou o pomoc, ale odvrátil zrak. Jeho mlčení bylo výmluvné a po zádech mi přeběhl mráz.
„Jak se opovažuješ?“ konečně jsem zašeptala, hlas se mi chvěl. „Nemáš právo mi říkat takové věci, Sofie.“
Ale ona byla neústupná. „Jenom říkám pravdu, a ty to víš. Nejsi pro Jareda ta pravá.
















