(POHLED ARIELLE) Sofiina slova mi proťala srdce jako ostrá dýka a na moment jsem oněměla. Otočila jsem se na Jareda s prosbou o pomoc, ale odvrátil zrak. Jeho mlčení bylo výmluvné a po zádech mi přeběhl mráz. „Jak se opovažuješ?“ konečně jsem zašeptala, hlas se mi chvěl. „Nemáš právo mi říkat takové věci, Sofie.“ Ale ona byla neústupná. „Jenom říkám pravdu, a ty to víš. Nejsi pro Jareda ta pravá.