Melodiin výraz zchladl. V jejím minulém životě Yolanda také předvedla tenhle kousek, zaskočila ji a nechala ji bezradnou. Jen to podpořilo Mariinu nechuť k ní. Ale tentokrát byla Melody připravená. Ustoupila od Marie s úsměvem a čelem se postavila k Yolandě. "Něco mám," řekla. Hrabala se v kabelce a vytáhla průhlednou krabičku. Uvnitř byla bílá květina. Mabel se nemohla ubránit smíchu. "Polní květina pro babičku, Melody?" škádlila ji. Výrazy hostů se zkřivily pohrdáním. Mysleli si, že i kdyby Melody měla dobrý postoj, nemůže se zbavit svých venkovských kořenů. Mabel ještě přilila olej do ohně, když jedovatě dodala: "Melody, nic se neděje, když jsi nic nepřinesla. Ale polní květina pro babičku? Vážně?" Muži mezi hosty, zjevně okouzleni Mabel, se dychtivě přidali. "Jo, slečno Melody, život na vsi může být drsný, ale polní květina jako dárek? To je vtip!" Maria, viditelně otrávená těmito poznámkami, se snažila hrát si na chladnou. "Hej, na polních květinách není nic špatného. Já je vlastně miluju." Melody, která potřebovala vyjasnit atmosféru, vstoupila do hovoru: "Babi, tohle není jen tak ledajaká polní květina. Jmenuje se Sněženka – super vzácná léčivá bylina, která kvete jen jeden den v roce, přímo na okrajích útesů. Trvalo mi roky, než jsem ji našla." "Sněženka?" Maria překvapeně vzala malou krabičku a pozorně si ji prohlédla. Právě když se zdálo, že napětí opadá, ten samý chlapík, který se Melody předtím posmíval, se znovu ušklíbl. "Sněženka? Taháš nás za nos? Snažíš se vydávat obyčejnou polní květinu za nějakou neocenitelnou bylinu? Myslíš si, že jsme idioti?" Maria nemohla skrýt zklamání. "Melody, vážila bych si čehokoli, co bys mi dala, i plevele. Ale nelži. Nesnáším lháře!" Melody se zamračila. "Babi, přísahám, nelžu. Tohle je opravdu Sněženka. Málem jsem kvůli ní spadla z útesu…" "Dost!" Yolanda, podrážděně, praštila rukou do stolu. "Melody, nech těch keců. Máme tady doktora, a tvoje lži budou brzy odhaleny. Prostě řekni pravdu. Je to opravdu Sněženka, nebo ne?" Melodiin výraz potemněl, ale zachovala si chladnou hlavu. "Nevymýšlím si!" Maria, která si prohlížela Melodiinu tvář a cítila záblesk pochybností, zavolala: "Přiveďte rodinného lékaře." "Mami," zasyčela Yolanda. "Ty na to neskočíš, že ne? Pokud se mýlíme, budeme všichni v rozpacích." Maria zavrtěla hlavou. "Nebudu se opakovat." Pokud Melody lhala, Maria byla připravena připustit, že se v ní zmýlila. Ale pokud Melody říkala pravdu, Maria se zavázala, že ji od nynějška bude chránit. *Za boží milosti.* Brzy dorazil rodinný lékař. Než mohla Maria nebo Yolanda cokoliv říct, doktorovi se rozšířily oči, ruce se mu třásly, když ukázal na Melody. "Sně... Sněženka! Za všechny ty roky jsem si nikdy nemyslel, že skutečnou Sněženku uvidím! Můj Bože, to je štěstí!" Když ta slova vyšla, bylo to, jako by někdo stiskl tlačítko ztlumení. Zvlášť Yolanda, Mabel a ten chlap, který Melody otravoval – jejich tváře zpopelavěly. Kdo by si pomyslel, že dárek od téhle venkovské dívky je Sněženka, dokonce vzácnější než Nebeská námraza. Měla větší hodnotu než tři domy v Silverlake. Mabel, stále skeptická, se ozvala: "Doktore, jste si jistý? Nemůže to být jen nějaká polní květina, která se podobá Sněžence?" Rodinný lékař svraštil obočí. "Slečno Mabel, i kdybych si spletl vlastní jméno, nemohl bych si splést Sněženku. Je to sen každého doktora. V žádném případě bych si nezkazil vlastní sen." Tím to bylo vyřešeno. Melody nelhala. Mabel se málem zhroutila z frustrace. Yolanda jednala rychle, popadla Melody za ruku a omlouvala se s pohledem upřímné lítosti. "Omlouvám se, Melody. Tak moc jsem se v tobě mýlila." Melody tam jen stála, pohled upřený na Marii, která vypadala viditelně provinile. Na horkou chvilku měla Maria o Melody pochybnosti. "Omlouvám se," řekla Maria s lítostí v hlase. "Neměla jsem o tobě pochybovat. Už tu chybu neudělám." "To je v pořádku, babi. Sněženka je neuvěřitelně vzácná; je pochopitelné, že jsi ji nepoznala. Nemám ti to za zlé," řekla Melody jemně. Melodiina laskavost Marii ještě víc rmoutila. Sundala náramek a nasunula ho Melody na zápěstí. "Dala jsi mi tak cenný dárek, a všechno, co pro tebe mám, je tenhle starý náramek z věna. Doufám, že se ti bude líbit." Melody věděla, že náramek, vyrobený ze vzácného červeného smaragdu, je neocenitelný. To, že jí Maria dala tenhle náramek, bylo významné gesto souhlasu. Bylo to všechno díky Yolandě intrikám. Kdyby Yolanda s Melody nemanipulovala jako v jejich předchozím životě, nenutila ji přinést dárek, nepřinesla by Sněženku. Nicméně, tohle byl jen začátek. "Děkuji, babi." Melody se usmála, její oči zářily nevinností. Yolanda sledovala náramek na Melodiině zápěstí a vřela závistí. Toužila po tom náramku roky, nikdy si nepředstavovala, že by ho Maria dala Melody jako uvítací dárek. Ale Yolanda si zachovala chladnou hlavu a předstírala velkorysost. Přistoupila k Melody a předstírala starost. "Ochlazuje se. Proč jsi tak lehce oblečená?" Potom signalizovala služebníkovi, aby přinesl liščí kožich a přehodil ho přes Melody, čímž zdůraznil její už tak rustikální vzhled. I když se ochlazovalo, byla teprve začátek podzimu – příliš brzy na tak těžký kožich. Yolandiny úmysly byly jasné: ztrapnit Melody a způsobit, aby se cítila nemístně. Byla to repríza minulosti, ale tentokrát Melody nenaletěla na Yolandinu fasádu starosti. Melody se podívala na kožich, na chvíli se zastavila a pak se zazubila s vědoucím úsměvem. "Děkuji, mami," řekla s melodramatickou vděčností připomínající jiný život. Ostatní hosté nemohli skrýt své pohrdání, když viděli Melodiinu přehnanou vděčnost, ale jí to bylo jedno. Nosila kožich z lišky, jako by to byl cenný majetek, a jemně se dotýkala kožešiny. Bylo to skoro komické. Yolanda málem vyprskla smíchy. Myslela si, že ji Melody přechytračila trikem se Sněženkou, ale ne, Melody byla stále jen venkovská husa v srdci. Tohle bude snadné. Večírek je plný drbů a brzy celý Silverlake bude vědět, jak moc je Melody mimo, pomyslela si Yolanda. Usrkávala čaj a chytře skrývala svůj triumfální úšklebek za šálkem. Náhle Melody vykřikla a strhla ze sebe kožich z lišky, dramaticky ho hodila na zem.