Následujícího dne, po snídani, se Melody vydala popovídat si s Marií. Navzdory tomu, že Marie bydlela v nenáročném domku na dvorku, bylo její obydlí překvapivě útulné a vkusně zařízené a Melodiin pokoj byl hned vedle. Během rozhovoru si Melody nemohla nevšimnout Mariina neustálého kašle. Znepokojeně se zeptala: "Babičko, cítíš se dobře?" Poté, co si Marie vzala léky, se unaveně usmála a řekla: "Ach, jen obvyklé bolesti stáří. Kdo ví, jak dlouho mi ještě zbývá? Možná se ani nedožiju toho, až se vdáš." Poté Marie stočila rozhovor k Melodiinu domluvenému sňatku s rodinou Swansonových. "Tvoje máma odešla příliš brzy, ale měla s tebou velké plány, miláčku. Svatba do rodiny Swansonových by ti mohla zajistit život v luxusu." Během rozhovoru si Marie povzdechla: "Jen nevím, jestli s tím Swansonovi opravdu souhlasí." Melodiiny myšlenky se okamžitě stočily k Ulricovi, což ji naplnilo hořkou záští. Ve svém minulém životě byla příliš naivní a pomáhala Ulricovi šplhat po žebříčku moci, přičemž si vůbec neuvědomovala, že je jen pěšákem v jeho hře. Když Marie viděla Melodiino zamračení, mylně si to vyložila jako obavy z toho, zda ji rodina Swansonových přijme, a ujistila ji: "Neboj se, má drahá. Budu bojovat zuby nehty, abych ti tenhle sňatek zajistila!" Melody neměla v úmyslu vdát se do rodiny Swansonových, ale Mariina upřímná slova ji přesto dojala. Marie byla k ní vždycky laskavá a Melody k ní cítila hlubokou loajalitu, byla jí nejbližší rodinou, která jí zbyla. Nemohla snést pomyšlení, že ztratí jedinou rodinu, kterou měla. Pokud si správně pamatovala, Marie zemřela pouhé dva měsíce poté, co se Melody ve svém předchozím životě vrátila do Silverlake. Tehdy měla Melody pocit, že něco není v pořádku, ale zavrhla to, protože příliš věřila své nevlastní matce. Nyní však byla přesvědčena, že Mariina náhlá smrt souvisela s Yolandou. S uličnickým úsměvem Melody změnila téma. "Hej, babičko, nechme to teď stranou. Na venkově jsem se naučila nějaké lékařské dovednosti od úžasného léčitele. Co kdybych ti zkontrolovala puls?" Marie se zasmála a vyměnila si pohled se svou věrnou služebnou Hattie Meyerovou. "Jasně, proč ne? Uvidíme, kolik mi zbývá času," řekla lehce. Vyhověly Melody, protože si myslely, že si jen hraje. Melody se zhluboka nadechla a opatrně nahmatala puls na Mariině zápěstí. Když cítila rytmus, oči se jí náhle rozšířily – ve tváři měla šokovaný výraz. Marie nebyla nemocná, byla otrávená. Všechno do sebe zapadlo, proč Marie zemřela pouhé dva měsíce poté, co se Melody vrátila do Silverlake. V té době měla Melody pocit, že něco není v pořádku, ale přičítala to paranoie kvůli své slepé důvěře v Yonlandu. Její otec byl narcista, ale hluboce oddaný Marii, takže byl ze seznamu podezřelých vyškrtnut. To nechávalo Yolandu jako hlavního podezřelého. "Co se děje?" Marie si všimla Melodiina ustaraného výrazu a zeptala se mezi kašláním: "Našla jsi něco?" Melody se nuceně usmála a podrbala se na hlavě. "Ach, to jsem asi jen já, babičko, nemám o tom tušení. Nenašla jsem nic špatného, ale tvůj puls je silný. Vsadím se, že máš před sebou dalších padesát let!" Melody věděla, že Mariina náklonnost je pravděpodobně jen lítost. Obvinit ji v tu chvíli z otravy by mohlo všechno zničit. Rodinný lékař o tom musel záměrně mlčet. Kdyby to teď odhalila, Marie by jí nejen nemusela uvěřit, ale Yolanda by toho určitě využila proti ní. Bude to běh na dlouhou trať, pokud chce Marii pomoci. Marie se Melodiině přehnané prognóze zasmála. "Ještě padesát let? To bych se pak proměnila v čarodějnici!" *za boží milosti*. Navzdory jejím slovům se Mariina tvář rozzářila radostí. I když často mluvila o tom, že je blízko konce, strach ze smrti přetrvával. Melody měla na tváři tenhle hloupoučký úsměv, jako naprosto nevinný králíček. Když slunce zapadlo, Melody si všimla, že její otec, Russell Fox, je stále pryč na služební cestě, takže se k nim nepřipojí k večeři. Marie přišla ke stolu jako poslední, v ruce měla pozvánku. Yolanda si okamžitě všimla pečeti rodiny Swansonových na kartě a její oči se podezřívavě zúžily. Rychle zamaskovala svou reakci a předstírala zvědavost. "Hej, mami, co to je?" Marie položila pozvánku na stůl a zachovala si vážný, ale klidný výraz. "Je to pozvánka od rodiny Swansonových. Margaret má zítra osmdesátiny a myslela jsem si, že by bylo hezké, kdybychom se s Melody zúčastnily. Měly byste jít taky." Yolandě se v očích mihla panika, když jí ta slova došla. Zítra se koná oslava Margaretiných 80. narozenin a Marie plánuje vzít s sebou tu ostudnou Melody. 'Myslí to vážně? Využívá narozeninovou oslavu k zajištění Melodiiných zásnub?' Už jen ta myšlenka způsobila, že Yolanda zaťala ruku v pěst. 'To se nemůže posrat,' pomyslela si. 'Melody, která se sblíží se Swansonovými, je moje nejhorší noční můra.' Melody, která zachytila změnu ve Yolandinu výrazu, dobře tušila, co se jí honí hlavou. Ale zachovala si chladnou hlavu, sklonila hlavu a cpala si jídlo do úst, zatímco její mozek pracoval na plné obrátky. Ve svém předchozím životě neudělala na Marii zrovna nejlepší první dojem. Poté, co se začalo mluvit o zásnubách, si Marie myslela, že Mabel se k rodině Swansonových hodí lépe, a nechala Melody během takových událostí stranou. Ale teď se vrátila pro pomstu a brzký vstup do rodiny Swansonových byl příliš dobrá příležitost, než aby ji propásla.