"Prosím?" řekla tiše a přistoupila ke skupině. "Jste ti, které poslal můj táta, abyste mě vyzvedli?" Komorník se otočil a když uviděl Melody s vyrážkou na obličeji, okamžitě věděl, že je to ta, na kterou čekali. 'Ale neměla by být venkovská dívka bázlivá a křehká? Proč cítím tu nevysvětlitelnou přítomnost, která si vynucuje respekt?' pomyslel si. Zavrtěl hlavou a odbyl to jako svou představivost. Komorník se vzpamatoval a přikývl. "Slečno Melody, jsme tu pro vás." "Děkuji za snahu. Můžeme jít, ne?" odpověděla Melody odzbrojujícím úsměvem, ze kterého se komorníkovi málem zvedl žaludek. To bylo součástí plánu Yolandy. Yolanda dnes zařídila oběd a pozvala dámy z vyšší společnosti, aby se ujistila, že všechny uvidí, jak je Melody neatraktivní. Doufala, že se tyhle zvěsti dostanou až k rodině Swansonových, dynastii nejvyšší úrovně, která by si rozmyslela, jestli si Melody vezme do rodiny. To by mohlo dát Yolandě dceři Mabel šanci vdát se místo ní do rodiny Swansonových. "Slečno Melody, prosím, do auta," řekl komorník a štípl se do stehna, aby se udržel a zamaskoval nutkání zvracet, zatímco řídil. Asi o třicet minut později dorazili do vily Foxových. Melody se podívala na známou moderní budovu a vzpomněla si na svou první ohromenou návštěvu. Tehdy byla pro smích, což se nelíbilo její babičce Marii Foxové. Za boží milosti se to změnilo! Ale teď už to věděla líp. Rodina Foxových byla jen na okraji silverlakeské elity a tohle sídlo nebylo podle místních měřítek nijak pozoruhodné. Tahle cesta byla vyvolána zhoršujícím se zdravím Marie, takže ji její lhostejný a sobecký otec zavolal zpět dřív kvůli přípravám na pohřeb. Marie byla jediná členka rodiny, která Melody ještě projevovala nějakou laskavost. I když se ne vždycky shodly, Marie aspoň udržovala při životě trochu rodinného tepla. S druhou šancí na život se Melody hodlala postarat o Marii až do konce. Melodyino srdce bilo jako o závod, ale její tvář zůstala klidná a neprojevovala žádné emoce. Komorník zavedl Melody rovnou do obývacího pokoje, který byl plný hostů a vyzdobený drahými dekoracemi. Melody věděla, že tyhle nóbl věci se obvykle drží zamčené, protože se bojí, že by se mohly poškodit. Ale dnes Yolanda všechno vystavila na odiv, aby se Melody vyvedla z míry. "Paní Foxová," oznámil komorník, když přistoupil k Yolandě uprostřed místnosti a lehce se uklonil. "Slečna Melody se vrátila." Yolanda sotva zakryla svůj úšklebek a promluvila hlasitěji k Marii, která seděla na invalidním vozíku. "Marie, Melody je zpátky." Marie, která v těchto dnech spala častěji než bděla, zůstala dnes bdělá, protože věděla, že se její vnučka vrátí. Když uslyšela Yolandinu hlas, Marie pomalu otevřela oči a odhalila impozantní ostrost. Jemným, ale velitelským tónem se zeptala: "Kde je?" Komorník si uvědomil, že Melody stojí v cestě, a rychle ustoupil stranou. Všechny oči se upřely na Melody a na jejich tvářích se zračila zvědavost. Nemohli si nevšimnout křiklavých červených skvrn na její tváři, které byly spíš odpudivé, zvlášť v kombinaci s jejím ošuntělým oblečením, které křičelo "venkovanka". Yolanda potlačila úšklebek a okázale zamávala. "Melody, drahoušku, pojď sem." Když to říkala, věnovala Yolanda významný pohled své vlastní bezvadně oblečené dceři Mabel, která seděla vedle ní. Mabel rychle pochopila narážku, vstala a přistoupila k Melody, přičemž se jí podařilo potlačit odpor, když vzala Melody za ruku. "Melody, konečně jsi zpátky! Čekala jsem na tebe!" řekla s nuceným úsměvem. Mabel, známá jako největší společenská hvězda v Silverlake, byla oblečená do návrhářských šatů v limitované edici nebesky modré barvy a její vysoká a štíhlá postava byla zdůrazněna jejím vytříbeným držením těla. "Vedle neupravené Melody vypadala Mabelina bezchybná pleť a dokonalý make-up jako živý portrét." Melody se podívala na Mabel, která předstírala, že je milující, a pocítila směs smutku a hořkosti. Teď už chápala, proč ji Ulric odkopnul a spikl se s Mabel, aby ji zničili. S takovou tváří by přece žádný muž neodolal. Hosté si začali mezi sebou šeptat. "Sakra, slečna Melody je úplně ošklivá! Vedle slečny Mabel je to jako srovnávat diamant s hlínou!" "Není divu, že ji rodina Foxových tak dlouho schovávala. Kdyby moje rodina měla takovou dceru, modlila bych se, aby radši zmizela, než aby nás ztrapňovala!" "Nemá být Melody zasnoubená s druhým synem rodiny Swansonových? Paní Swansonová musí být z tohohle sňatku zděšená!" Když to Mabel uslyšela, nemohla si pomoct a zazubila se. Najednou se jí Melodyin příjezd nezdál tak špatný. S Melodyiným neatraktivním vzhledem a podivným pozadím bude Mabel zářit ještě víc. Melody slyšela posměšky, ale mávla nad nimi rukou. Slova přece nemůžou ublížit někomu, kdo už prošel smrtí. Melody ignorovala tlachání a lehce na pozdrav kývla na Mabel. Aniž by se хоть trochu podívala na opulentní výzdobu, kterou Yolanda zařídila, Melody s grácií a vyrovnaností přistoupila k Marii a zašeptala: "Babi, jsem zpátky." Její vystupování bylo ztělesněním zdvořilosti, úcty a vyrovnanosti. Hosté, kteří se jí ještě před chvílí posmívali, teď zmlkli. Marie zamžourala a všimla si červených skvrn na Melodyině tváři, které kontrastovaly s jejíma jasnýma, neústupnýma očima. Normálně by Mariina impozantní přítomnost zastrašila každého nováčka, ale Melody, tahle venkovská dívka, neprojevila žádný strach, a vysloužila si tak od Marie hlubší kývnutí na znamení úcty, která ji pak přivolala blíž. "Jsi opravdu dobrá dívka, někdo, kdo, jak se zdá, přináší štěstí," poznamenala Marie. Melody se podívala na Mariinu vrásčitou tvář a byla zaplavena emocemi. Sebrala odvahu, vykročila vpřed a pevně Marii objala. "Babi! Tak moc jsem tě postrádala!" zvolala. Marie se zpočátku napjala, protože nebyla zvyklá na tak otevřenou náklonnost, ale rychle se uvolnila a objetí jí oplatila a zeptala se: "Byla tvoje cesta sem únavná?" Melody vdechla Mariinu známou vůni, která jí přinesla hluboký pocit útěchy. Ve svém předchozím životě se jí Marie v posledních chvílích se slzami v očích omluvila jí a její matce. V té době Melody nechápala proč, ale po Mabeliných odhaleních na její smrtelné posteli už všechno dávalo smysl. Marie věděla, že za smrt její matky je zodpovědná Yolanda, ale protože Yolanda už byla těhotná a ve snaze zachovat zdání rodinné harmonie, rozhodla se Marie mlčet. Protože Marie cítila, že jí něco dluží, mohla by Melody využít toho, aby znovu otevřela staré problémy a konečně si věci vyjasnila. "Ne, babi. Být tady s tebou stojí za všechny potíže. Vůbec nejsem unavená," řekla Melody, čímž Marii rozesmála a zmírnila její pohled. Bylo neobvyklé, aby se někdo z mladší generace nestrachoval před Marií. Už léta necítila takové spojení. Yolanda si všimla Mariina potěšeného pohledu na Melody a pocítila v ústech hořkou pachuť. Neměla být tahle venkovská dívka bezradná? Proč se nechovala špatně? Její chování, etiketa a řeč byly dokonce lepší než Mabeliny, kterou Yolanda pečlivě trénovala. "Yolanda se otráveně protočila očima a zeptala se s falešným úsměvem: ""Melody, to je už celá věčnost! Přinesla jsi babičce dárek?""