Ulric měl stejné myšlenky ohledně soustředění se na léčbu zranění nohy, zvláště když ho Kenův náhlý návrat znervózňoval. Už nedokázal udržet tu přetvářku a cítil se nucen jednat. Po dvou letech odloučení Ulricovi připadalo stále obtížnější Kena chápat a provokovat ho se stalo mnohem náročnějším, což v něm zanechávalo pocit krajní nejistoty. "Dobrá, nechám ti babičku," řekl Ulric viditelně unaveně