Yolanda se zamračila s podrážděním. Yolandina tvář se zkroutila do zamračeného výrazu. "Hodit kabát, co jsem jí dala, na zem a pokusit se mě plácnout do obličeje? Ta malá mrcha..." Yolanda zuřila, už už měla vybuchnout, když Mariin užaslý hlas protnul napětí. "Melody, tvoje ruka!" Yolandiny oči se s podezřením zvedly a zahlédly kapičky krve tvořící se na hřbetu Melodiny ruky. Ta ostrá červeň na její světlé pleti byla živá. "Co to sakra?" Yolanda byla naprosto zmatená, mráz předtuchy jí přeběhl po zádech. Než Yolanda stačila vůbec zpracovat, co se děje, Maria přikázala přísným tónem: "Přineste ten kabát sem!" "Ano, madam." Sluha rychle poslechla, zvedla liščí kožich ze země a podala ho Marii. Když Maria zkoumala rukáv kabátu, šokovaně vytáhla dvě dlouhé jehly skryté mezi kožešinou. Sluha si nemohla pomoct a vyhrkla: "Kdyby to zasáhlo tepnu...." Mariin výraz ztmavl rychleji než bouřkový mrak. "Yolando, tohle je pobuřující!" I kdyby Yolanda svou nevlastní dceru nenáviděla, uchýlit se k tak nebezpečným taktikám bylo nemyslitelné. 'Tohle ji mohlo zabít!' pomyslela si Maria v šoku. Yolanda, konečně si uvědomila závažnost situace, se spěšně bránila: "Ne, přísahám, že jsem je tam nedala! Nemám tušení, jak se to stalo..." Mezitím si Melody, nepovšimnuta, nenápadně štípla stehno, a tak jí po tváři začaly stékat slzy. "Yolando..." Upustila od formalit a vrátila se k oslovování křestním jménem, což jí za těchto okolností nikdo nemohl vyčítat. Melody vzlykala a naléhavě prosila: "Jestli mě tak moc nenávidíš, proč jsi mě sem přivedla zpátky?" Yolanda, obvykle tak dbající na svůj image, ztratila před hosty a Marií nervy. Ukazujíc obviňujícím prstem, vyštěkla: "Sračky! Nastražuješ na mě past!" Mabel, rychle se zastávající své matky, vstoupila do hovoru: "Moje máma se ke všem chová dobře. Ona by nic takového neudělala!" Melody si kousla do rtu, odmlčela se a pak couvla: "Asi jsem to špatně pochopila, Yolando. Je to jen velké nedorozumění." To Mabel nechalo beze slov a hledala u Yolandy vodítka. Yolanda v sobě vřela. Vždycky ona nastražovala pasti na ostatní, ne naopak. Zvedla ruku, aby Melody vrazila facku, ale Maria rychle udělala znamení a sluha vstoupil do cesty, aby ji zadržel. "Paní Foxová, máme hosty. Tohle není ten správný způsob." Yolanda v panice se obrátila k Marii a prosila: "Mami, to jsem nebyla já! Můžu být leccos, ale tohle bych neudělala!" Mariin mrak se prohloubil. Kdyby nebylo incidentu s Květinou sněhu, možná by o Melody pochybovala, ale teď její důvěra v Melody vzrostla a zastínila veškerou víru v Yolandu. Nicméně věděla, že inscenovat takovou scénu před davem není Yolandě vlastní. Maria se na Melody znovu podívala. Byla drobná a křehká, se slzami v očích, které ji dělaly víc vyděšenou než intrikánskou. Bylo těžké si představit, že by proti Yolandě něco spřádala. 'Vážně, jak by mohla holka, která právě připlula z vidlákova a sotva se vylodila v Silverlake, vymyslet nějaké složité intriky?' uvažovala Maria. Mariino podezření vůči Yolandě rostlo. Vypadalo to, že se snaží vrazit klín mezi ni a její milovanou vnučku. Toto zjištění Marii ještě víc naštvalo. 'Intrikovat proti Melody je jedna věc, ale zatáhnout do těch jejích sračkových her i mě? Myslí si Yolanda, že jsem slepá?' Maria, otrávená, se s funěním zvedla z invalidního vozíku a oznámila: "Dámy a pánové, omlouvám se, že jste museli vidět tenhle binec. Později vám to nějak vynahradím, abych se omluvila. Zkusme se všichni tvářit, že se nic z toho nestalo, ano?" Poté, co hosté odešli s několika ostrými slovy, se Maria obrátila k Yolandě s ledovým varováním: "Nechci už vidět další cirkus jako dneska. Ty a Mabel, vraťte prdele do pokoje a přemýšlejte o tom, co jste udělaly! Melody, ty zůstaneš v malém domku na dvorku se mnou." Bylo jasné, že Melody chrání. Melody si nemohla pomoct a pocítila příliv štěstí. Ve svém předchozím životě se jí nikdy nepodařilo získat Mariinu náklonnost a zemřela plná lítosti. Nyní, díky Yolandě manipulacím, konečně viděla záblesk naděje. Navenek si Melody udržovala svou nevinnou fasádu a získávala si Marii láskyplnou náklonnost. Uvnitř byla tajně nadšená, když viděla Yolandu a Mabel, jak dupou nahoru do schodů, jejich hněv a frustrace byly jasně viditelné. Pomyslela si: 'Přinutím ty mrchy splatit všechno, co udělaly mně a mojí mámě, a ještě něco navíc.' Tu noc byla Melody příliš nabuzená na to, aby spala, její mysl se hemžila plány na pomstu. Pomocí počítače vyhrabala nějakou špínu na Ulrica. Pro svět to byl tento jemný, postižený muž utlačovaný svým odporným bratrem. Ale Melody věděla, že to jsou všechno sračky. Jasně si vzpomínala na setkání s Ulricem den po její poslední narozeninové oslavě. Její takzvaný snoubenec se neukázal kvůli ní, ale aby obdaroval Mabel, a Melody si sotva všiml. Jeho chování se úplně změnilo až poté, co uslyšel, že by mu mohla opravit nohu. Když se Melody ohlédla zpět, zhrozila se nad svou vlastní naivitou. Nebyla pro Ulrica ničím jiným než nástrojem. Ačkoli se ještě nemohla dostat k Ulricovi blízko, Yolanda a Mabel byly na dosah. K jejich poražení bylo jejím prvním strategickým krokem úplné získání Mariina srdce.