Kroky se rozléhaly po schodech. Rychle jsem si hřbetem ruky otřela obličej a otočila se ke kuchyňskému dřezu, předstírajíc, že myju prázdný tác. "Ty ještě nespíš?" objevil se Darrell ve dveřích. Jeho vlasy byly perfektně upravené. Jantarová mechová kolínská, kterou jsem mu koupila k narozeninám, naplňovala kuchyň. Měl na sobě tu černou košili na knoflíčky, kterou jsem mu dala loni k Vánocům – tu, o které tvrdil, že je "moc nóbl na každodenní nošení." *Vyřizování smečkových záležitostí vyžaduje značkovou kolínskou a tu nejlepší košili?* "Nemohla jsem usnout." Otočila jsem se a vnutila si úsměv. "Jsi nějak vyparáděný." Upravil si límec. "Smečková pohotovost. Musím vyrazit." "Teď? Už je skoro půlnoc." "Vedení se neřídí rozvrhem, Sable." Jeho oči neustále těkaly ke vchodovým dveřím. "Měla by sis odpočinout." Přistoupila jsem blíž a natáhla se pro jeho ruku. "Nemůže to počkat? Zůstaň se mnou dneska?" Mírně se stáhl. "Sable, nebuď dětinská. Je to důležité." "Jaká pohotovost?" Naklonila jsem hlavu a snažila se udržet lehký tón hlasu. "Nebo se setkáváš s nějakou holkou?" Ta otázka měla vyznít hravě, ale jeho tvář ztuhla. "Co se s tebou sakra děje?" Ten jed ve jeho hlase mě donutil ustoupit. Vytrhl svou ruku z mé, jako by se jí můj dotek pálil. "Jen jsem žertovala—" "To není vtipné!" Jeho hlas zledovatěl. "Proč jsi tak paranoidní?" "Darrelle, já jsem to tak nemyslela—" "Odcházím." Otočil se ke dveřím. "Nečekej mě." Vchodové dveře se zabouchly s takovou silou, že se okna zatřásla. Zůstala jsem stát jako zmrazená v kuchyni, ruka stále natažená ve vzduchu tam, kde byla jeho. *Jede vyzvednout Camilu. Viděla jsem jejich zprávy.* Ale sledovat ho, jak tak dychtivě odchází za jinou ženou, bylo jako mučení. Po dvaceti minutách přecházení po prázdném domě jsem to už nemohla vydržet. Popadla jsem klíče. *Musím to vidět na vlastní oči.* Místo aby zamířil rovnou na letiště, Darrell se nejprve zastavil v baru Silver Moon. Vlna úlevy se mnou zaplavila – nehrnul se jí do náruče hned. Možná potřeboval tekutou odvahu, nebo možná měl pochybnosti. Skrz okna jsem ho viděla u rohového stolu s Marcusem, Jakem a Tommym z jeho nejužšího kruhu. Vklouzla jsem dovnitř a vybrala si box vzadu, schovaný za ozdobným sloupem. Osvětlení bylo dost tlumené na to, aby si mě nevšimli, pokud by se aktivně nedívali. Darrell si zapálil cigaretu, jeho tvář byla napjatá v mihotavém plameni. "Takže se Camila opravdu vrací?" naklonil se Marcus dopředu. Žaludek se mi sevřel. "Jo." Darrell si dlouze potáhl. "Její letadlo přistává za dvě hodiny." "A co Sable?" zeptal se Jake. Darrellův výraz se nezměnil. "Co jako s ní?" Ta ledabylá lhostejnost v jeho tónu řezala hlouběji než jakýkoli nůž. "Chlape, jsi s ní už tři roky," řekl Tommy. "Nemůžeš jen tak—" "Byla vždycky jen dočasná." Darrell oklepal popel do popelníku. "Nikdy jsem jí neslíbil navždy." "Jasně, protože je jen náhrada," zasmál se Marcus. "Našel sis ji, protože vypadá jako Camila." "Ta podobnost mě zaujala." Darrellův hlas zůstal naprosto plochý. "Celou dobu jsem v ní hledal kousky Camily." Vidění se mi rozmazalo. Každé slovo odtrhávalo další kousek fantazie, ve které jsem žila. "Takže byla v podstatě jen zástupný symbol," řekl Jake. "Chudák si nejspíš myslí, že jsi do ní zamilovaný." "Sable je užitečná," pokrčil Darrell rameny. "Je poslušná, nikdy si nestěžuje, skvělá v posteli. Od té doby, co se nastěhovala, se nemusím starat o vaření ani o uklízení." Muži se zasmáli a z toho zvuku mi naskočila husí kůže. "Ježíši, ty jsi z ní udělal hospodyni s výhodami," zahihňal se Tommy. "V podstatě jo. Stará se o všechny domácí věci, a když potřebuju upustit páru..." Darrell udělal hrubé gesto, které stůl rozesmálo dalším kolem smíchu. "Co se stane, až bude Camila chtít, abys sis vybral?" zeptal se Marcus. "Sable nebude problém. Nemá kam jít." Darrell uhasil cigaretu. "A přiznejme si to – vlčí samice jsou praktické bytosti. Neodejde od životního stylu, který jí poskytuju." "To je pravda. Je nejspíš moc závislá na penězích a pohodlí, než aby odešla," přikývl Jake. "Tyhle holky vždycky jsou." "Kromě toho je tak strašně oddaná," dodal Tommy. "Kup jí nějaké kytky, omluv se za to, že jsi odtažitý, a ona ti všechno odpustí. Tenhle typ se snadno ovládá." Darrell vstal a hodil na stůl nějaké bankovky. "Měl bych brzy vyrazit na letiště. Nechci přijít pozdě." "Hodně štěstí, kámo. Doufám, že se shledání vydaří." "Už vím, co chci." Ta slova mě pronásledovala, když jsem se potácela z baru. Studený říční vítr mi svištěl ve vlasech a nesl s sebou vůni vody a rozkladu. Došla jsem k zábradlí a sevřela kov tak silně, až mi zbělely klouby. *Pokaždé, když se na mě podíval, viděl její tvář.* *Každé "Miluji tě" bylo určeno někomu jinému.* *Celou dobu jsem žila ve stínu jiné ženy.* Přitiskla jsem si ruce na hruď a snažila se zmírnit tu drtivou tíhu. Nemohla jsem zůstat. Ne poté, co jsem se dozvěděla, že nejsem nic víc než pohodlná náhrada. Můj telefon mi připadal těžký v ruce, když jsem se proklikávala k číslu, které jsem nevolala měsíce. Telefon dvakrát zazvonil, než se ozval známý hlas. "Sable?" "Tati." Můj hlas zněl pevněji, než jsem čekala. "Chci se vrátit domů." Mezi námi se rozhostilo ticho. Když promluvil znovu, jeho hlas nesl roky bolesti a naděje. "Co se stalo?" "Nic se nestalo. Jen už jsem... unavená z toho, že si hraju na rodinu." Zadívala jsem se na svůj odraz v temné vodě. "Chci přijmout tu dohodu s Caelanem." "Sable—" "Nemusíš mi nic vysvětlovat. Jsi moje dcera. Nikdy jsem tě nepřestal milovat, bez ohledu na to, jak jsem byl naštvaný." Znovu mi vyhrožovaly slzy, ale zamrkala jsem, abych je zahnala. "Vyřídím tady věci a brzy se vrátím do Blackwoodu." "Dej si načas. Ta nabídka stále platí – vždycky platila." "Děkuju ti, tati." "Sable?" Zaváhal. "Ať už tě k tomuto rozhodnutí přivedlo cokoli... jsem rád, že se vracíš domů." Poté, co jsem zavěsila, jsem si sedla k řece. O deset minut později mi v telefonu zabzučela příchozí zpráva. Jméno na obrazovce mi rozbušilo srdce: Caelan Blackwood. *"Obřad je naplánován na příští měsíc. Zítra letím do Moonridge."*