Uvědomění mě zasáhlo jako nákladní vlak. Všechny ty roky prázdnoty. Všechna ta bezvýznamná setkání s ženami, které mi připadaly jako cizinky, i když sdílely mou postel. Myslel jsem si, že jsem zlomený, neschopný hlubokého spojení, které popisovali ostatní vlci. Nebyl jsem zlomený. Jen jsem na ni čekal. *Konec vzpomínky* Můj apartmán zabíral celé nejvyšší patro. Objednal jsem si ho už dávno, i když