O hodinu později jsem vstala z postele, odhodlaná vymanit se ze své sklíčenosti vybalováním kufru. Jeden po druhém jsem vyndávala své věci a ukládala je – dokud jsem nenarazila na nákupní tašku zastrčenou uvnitř. *Správně. Caelanovy hodinky.* Vytáhla jsem malou sametovou krabičku. Hrudník se mi mírně uvolnil. Najednou jsem nechtěla dělat nic jiného. Jen jsem chtěla opustit tento dům a být s lidmi,