Sevřela jsem mu ruku pevněji. „Neohlížej se. Je ubohý.“ Společně jsme vstoupili do budovy. Jízda výtahem se zdála nekonečná. Caelan stál vedle mě naprosto nehybně, čelist měl zatnutou a upřeně hleděl před sebe na kartáčované kovové dveře. Ticho bylo tak husté, že jsem ho mohla téměř ochutnat. Kradmo jsem se podívala na jeho profil. Ta ostrá linie jeho čelisti byla strnulá, sval se tam každých pár