"Mám?" Zmatení v jeho tváři bylo téměř komické. Tohle nebyl scénář, který si napsal v hlavě. "Sable." Jeho hlas se snížil. "Vím, co si myslíš." "Opravdu?" "Trápí tě Camila. Co by si mohli lidé říct." Dopila jsem víno. "Trápí tebe něco?" "Ne, jenomže..." Hledal slova. "Myslel jsem, že by ses mohla cítit... Já nevím. Žárlivá?" "Proč bych žárlila?" Otázka visela mezi námi. Darrell na mě zíral, jako by mi narostla druhá hlava. "Protože..." Neurčitě ukázal směrem, kde se Camila smála s Marcusem. "Kvůli tomu, jak to vypadalo." "Jak to vypadalo?" "Do prdele, Sable." V hlase mu praskalo z frustrace. "Kde je vášeň? Kde je boj? Proč nejsi..." Zarazil se. "Proč nejsem co?" Nic neřekl. Ale věděla jsem, co tím myslí. *Proč se nehroutíš? Proč mi nedáváš ty chaotické emoce, se kterými můžu manipulovat?* Tři roky spoléhal na mou nejistotu. Na mou zoufalou potřebu jeho souhlasu. Na můj strach, že ho ztratím. Dnes večer se díval na cizinku. "Chceš hrát dál?" Ukázala jsem na skupinu, která se znovu formovala kolem konferenčního stolku. "Jo." Hlas měl chraplavý. "Jasně." Láhev se znovu roztočila a tentokrát se zastavila na Camile. Zatleskala rukama jako nadšené dítě. "Pravda nebo úkol?" zeptala se Emily. "Úkol, samozřejmě." Úsměv Camily by mohl napájet město. "Nikdy necouvám před výzvou." Někdo vykřikoval návrhy. Ostatní se smáli a volali po něčem skandálním. Ale byl to Ryan, kdo zasadil smrtící ránu. "Polib kohokoli v téhle místnosti. Tvá volba." Místností se rozlehl ohlušující pískot a jásot. Camila se ladně postavila, boky se jí pohupovaly, když si prohlížela své možnosti. Každé mužské oko sledovalo její pohyb. "Tak těžké rozhodování." Kousla se do spodního rtu v přehnané ukázce zamyšlení. "Všichni jsou tak pohlední." Darrell seděl strnule vedle mě. Ruce měl zaťaté v pěst na stehnech. Camila pomalu obcházela kruh a zastavovala se za židlí každého muže. Když došla k Darrellovi, prsty mu přejely po ramenou. "Lákavé," zamumlala. Jeho dech se zadrhl. Ten zvuk mi poslal led do žil. Ale pak se posunula dál a pokračovala v obcházení, dokud nedošla k Marcusovi. Zastavila se za jeho židlí a položila mu obě ruce na ramena. "Ty se budeš hodit perfektně." Marcus se ušklíbl a otočil se na židli, aby se jí postavil čelem. "Moje šťastná noc." Tehdy Darrell vybuchl. "Ne." To jediné slovo prořízlo místnost jako bič. Vyskočil na nohy tak rychle, že jeho židle se škrábáním posunula dozadu. "Hra skončila." Camila rozšířila oči s falešnou nevinností. "Ale Relly, to je jenom hra." "Řekl jsem ne." Přešel k ní třemi rychlými kroky a popadl ji za zápěstí. "Odcházíme." "Hej!" protestoval Marcus. "Vybrala si mě fér a poctivě." Darrell se na něj otočil s alfa autoritou v plném proudu. "Dotkni se jí a zlomím ti zasraný krk." Ta hrozba umlčela každý hlas v místnosti. Camila se nechala odtáhnout, ale zahlédla jsem ten spokojený úšklebek, o kterém si myslela, že ho nikdo neuvidí. Zamířili ke schodům vedoucím do soukromých pokojů. Darrellův stisk na jejím zápěstí byl majetnický, nárokující. "Kam jdete?" Ta otázka mi unikla dřív, než jsem ji mohla zastavit. Darrell se zastavil, aniž by se otočil. "Promluvit si. V soukromí." Dveře nahoře se s dunivým zvukem zavřely. Natáhla jsem se pro další sklenici vína s klidnýma rukama. Skupina seděla zmrazená, nejistá, jak zpracovat to, co viděla. Pak se Lisa Morrison začala smát. "No, to bylo zasraně velkolepé." Zvedla svůj drink v parodické zdravici. "Náš Alfa konečně přestal předstírat." "Chudák Sable." Ryanův hlas odkapával falešnou soustrast. "Být opuštěná na večírku srazu svého vlastního přítele." "Technicky vzato je to večírek Emily," opravila jsem ho. "Nezáleží na tom, čí je to večírek." Jennifer se naklonila dopředu se zlomyslnou radostí. "Záleží na tom, s kým se Darrell rozhodl zmizet." "A to rozhodně nebyla jeho přítelkyně, se kterou bydlí," dodal Tommy. Členové smečky vybuchli v krutý smích. Usrkávala jsem víno a nechala je, ať se baví. "Tohle je lepší než reality TV," pokračovala Lisa. "Sledovat, jak je falešná Luna nahrazována v reálném čase." "Nahrazena naznačuje, že někdy vůbec měla tu pozici," řekl Marcus. "Vždycky byla jenom zástupný symbol." "Tréninková přítelkyně," souhlasil Ryan. "Udržovala postel teplou, dokud se pravá žena nevrátila domů." Jennifer se rozzářily oči zlobou. "Vsadím se, že si myslela, že na ní vlastně záleží. Tři roky si hrála na domácnost a pravděpodobně uvěřila své vlastní fantazii." "S touhle je silná iluze," ukázal Tommy mým směrem. "Pořád tady sedí, jako by sem patřila." Konečně jsem vstala a odešla. Dveře do koupelny se za mnou tiše zavřely. Došla jsem k nejbližší kabince a zamkla dveře, než mi ukápla první slza. Seděla jsem na zavřeném záchodovém prkénku a schovala si obličej do dlaní. Dokonalý make-up, drahé šaty, boty za třicet tisíc dolarů – na ničem z toho nezáleželo. Navenek jsem vypadala úspěšně, ale uvnitř jsem se hroutila. Měla jsem pocit, že mi někdo rozdrtil hrudník, jako by se natáhl dovnitř a stiskl, dokud všechno důležité nepřestalo fungovat. *Zasrané tři roky jsem věřila, že něco znamenám.* Přitiskla jsem si dlaně na oči a snažila se zastavit slzy. Tehdy jsem uslyšela, jak se otevřely dveře do koupelny a dovnitř pronikly hlasy. Jenniferin hlas zazněl zřetelně. "Panebože, viděla jsi její obličej, když si Darrell vybral Camilu?" "K nezaplacení," souhlasil jiný hlas. "Myslela jsem, že se snad rozbrečí." "Škoda, že ne. To by byl dokonalý konec téhle sračky." Ztuhla jsem. "Tři roky předstírání, že je materiál na Lunu," pokračovala Jennifer. "Konečně dostala realitu, kterou si zasloužila." "Darrell se to ani nesnažil skrýt," zasmál se druhý hlas. "Prostě popadl Camilu a odešel, jako by Sable byla nábytek." "Protože to taky vždycky byla. Drahý nábytek, který náhodou měl kozy." Jejich smích se odrážel od koupelnových dlaždic. "Dávám tomu týden, než ji úplně vyhodí," řekla Jennifer. "Proč si nechávat padělek, když máš originál zpátky?" "Chudinka sirotek. Nemá kam jít, žádnou rodinu, ke které by se mohla vrátit domů." "Možná si najde jiného Alfu, ze kterého bude vysávat. I když po dnešku s tím moc nepočítej. Všichni vědí, že je to jenom ojetý zástupný symbol." Třásly se mi ruce, když jsem si je přitiskla na ústa, abych nevydala žádný zvuk. Neměly tušení, že jsem tady. *Pusť mě ven,* zavrčela Esme v mé mysli. *Nech mě jim vyrvat zasrané krky.* *Ne.* *Urážejí nás! Naši čest! Braň se!* *Jaký to má smysl?* Zavřela jsem oči před vztekem, který mi pálil v hrudi. *Nemají pravdu.* *MAJÍ pravdu!* Esmeina zuřivost plála ještě žhavěji. *Jsme silné! Jsme hodné! Ukaž jim, co se stane, když nás nerespektují!* *A co tím dokážu?* Přitiskla jsem si ruce ještě silněji na ústa, když se venku ozvala další vlna krutého smíchu. *Že jsem ta nestabilní, emocionální troska, za kterou mě mají?* *To je lepší, než být jejich obětí.*