Jeho pohled přelétl po místnosti a mlčky se dožadoval vysvětlení, kdo se opovážil mě pozvat. Všimla jsem si, jak se Emily krčí v ústraní a vyhýbá se jeho pohledu. Camila připlula s úsměvem, který se nikdy nedostal do očí. "Ty budeš Sable Crawfordová. Já jsem Camila Rossová. Jsem si jistá, že se o mně Darrell zmínil." *Vlastně se o tobě sotva zmínil.* "Těší mě." "Řekl ti někdo někdy, že si jsme podobné?" Camily smích zazvonil jako rozbité sklo. "Je to docela zarážející, opravdu." Darrellovi se zatnula čelist. Naše podobnost byla jeho malé špinavé tajemství. "Ach můj bože!" Camily pohled sklouzl k našim nohám. "Máme stejné boty! Tohle je limitovaná edice Louboutin, že? Existují jen dva páry na světě." V místnosti se zatajil dech. Podívala jsem se přímo na Darrella a pak zpět na Camilu s nevinnýma očima. "Jaká náhoda. I když mezi námi opravdu nevidím žádnou podobu – jsem hezčí." Někdo zalapal po dechu. Darrell vypadal, že chce zmizet. Tehdy se Lisa Morrisonová rozhodla zaútočit. "To musí být padělky." Její hlas prořízl ticho jako čepel. "Sable je jen maloměstská doktorka. Nemá šanci si dovolit pravé Louboutinky. Každý pár stojí třicet tisíc dolarů." "Přesně," přidala se Jennifer. "To je víc, než vydělá za rok. Ty dnešní padělky jsou ale tak přesvědčivé." Každé oko v místnosti se na mě upřelo. I Darrell vypadal nepříjemně, jeho výraz byl zjevně pochybovačný. "Podívejte se na tu sebejistotu," zasmál se Ryan. "Sirotek bez rodinného zázemí se snaží konkurovat betské krvi. Ubohé." "Falešné značkové zboží, které odpovídá její falešné identitě," dodala Lisa se zlomyslnou radostí. "A myslí si, že může být naše Luna? Bláhové." Camila nasadila svůj nejvíce starostlivý výraz. "Sable, nemusíš si kupovat padělky, abys zapadla. Darrellovi stejně nezáleží na materiálních věcech." Implikace visela ve vzduchu – *na rozdíl od tebe, povrchní zlatokopko.* Darrell přistoupil blíž, jeho hlas byl tichý a drsný. "Co se sakra snažíš dokázat? Probereme si to doma." "Myslíš, že jsou taky falešné?" zeptala jsem se ho přímo. Neřekl nic. Jeho mlčení bylo dostatečnou odpovědí. Emily se pokusila zasáhnout. "Možná bychom měli jen—" "Měla bych si přezout boty?" přerušila jsem ji a dívala se přímo na Darrella. "To by bylo nejlepší," zamumlal. "Všichni se dívají. Je to trapné." Camila se přiblížila s falešnými sympatiemi. "Opravdu, Sable, měla by sis je přezout. Falešná kůže ti udělá puchýře a nerada bych, abys se cítila nepříjemně." "Falešné? Vypadáte si tím hrozně jistá." Můj hlas zůstal klidný. "Co vás vede k tomu, že si myslíte, že si pravé zaslouží jen někdo jako vy?" "Já jsem to tak nemyslela—" "Jak jste to tedy myslela? Nejdřív si 'děláte starosti' o moje nohy, pak trváte na tom, že jsou padělané. Chcete jen, aby všichni věděli, že ty vaše jsou pravé a moje falešné, že?" Darrell okamžitě skočil na její obranu. "Už dost, Sable! Camila se snažila pomoct. Proč jsi tak nepřátelská?" Camila blahosklonně mávla rukou. "To je v pořádku, Relly. Nerozčiluj se. Pravděpodobně má jen špatný den." *Relly.* Mazlivá přezdívka zasáhla jako fyzická rána. Měli interní vtipy, sdílenou historii, důvěrné přezdívky. Někdo navrhl pití her, aby se prolomilo napětí. Camila se zasmála a okamžitě se přidala, dokonalý host večírku. Stáhla jsem se do rohu se sklenkou vína. Darrell mě následoval. "Pokud nemáš peníze, nekupuj si padělky," sykl. "Ztrapnila jsi mě dnes večer." "Po třech letech společně, nevíš, jaký jsem člověk?" Vytáhla jsem účtenku z kabelky. "Moonridge Luxury Boutique. Zakoupeno dnes ve 3 hodiny odpoledne. Třicet tisíc dolarů. Tady je můj bankovní výpis." Jeho výraz se okamžitě změnil, rozpaky nahradily hněv. "Kde jsi vzala třicet tisíc dolarů? Jsi jen doktorka. A proč jsi to neukázala dřív?" "Nechtělo se mi." Otevřel ústa, aby naléhal, ale někdo zavolal: "Pojďte, začínáme nové kolo!" Přerušení mi dalo perfektní výmluvu, abych odešla bez odpovědi na jeho otázky. "Omlouvám se," zamumlal po pauze. "Mýlil jsem se, když jsem o tobě pochyboval." Odešla jsem bez odpovědi a připojila se k pití her. Ale když jsem se po svém tahu podívala nahoru, zjistila jsem, že se Darrell dívá na Camilu s otevřenou touhou, zatímco ji Marcus a Thomas nutili pít víc. V jeho výrazu byla starost a něco hlubšího – opravdová láska. Když sáhla po čtvrtém drinku, vyskočil a vytrhl jí sklenici. "Máš menstruaci," vyštěkl. "Nemůžeš tolik pít. Chceš si způsobit nevolnost?" *Ach, jaká škoda. Asi spolu včera v noci nemohli šukat.* V místnosti zavládlo hrobové ticho. Camily tváře zrůžověly. "Proč se staráš?" "Dopila." Jeho Alfa autorita se přehnala místností jako hrom. "Každý, kdo ji bude nutit, se mi bude zodpovídat." Hrozba visela ve vzduchu. Nikdo se mu neodvážil odporovat. S hořkým pobavením jsem sledovala, jak Camila hravě sáhla po sklenici. Držela ji vysoko nad hlavou a ona ztratila rovnováhu a zřítila se mu do hrudi. Jeho volná paže se jí automaticky obtočila kolem pasu. "Opatrně," zamumlal, jeho hlas byl měkký se sdílenými vzpomínkami. "Po všech těch letech máš pořád mizernou rovnováhu." Zahihňala se a lehce ho udeřila do hrudi. "Jsi tak zlý, Darrelle." Místností se rozléhal smích a hvízdání. Jejich chemie byla nepopiratelná, elektrizující. Zrovna když Darrell otevřel ústa, aby odpověděl, jeho oči se náhodou setkaly s mými přes místnost. Pohled, který jsem mu věnovala, mohl zmrazit samotné peklo. Darrellovy oči se upřely na moje přes místnost a z tváře mu zmizela veškerá krev. Trhl paží od Camily tak prudce, že zavrávorala do strany. Dva rychlé kroky zpět vytvořily mezi nimi vzdálenost, ale škoda už byla napáchána. Všichni viděli, jak přirozeně ji držel. Okamžitě se začalo šeptat. Sledovala jsem, jak se prodírá davem, jeho čelist se napínala rozpaky. Když ke mně dorazil, s nucenou ležérností se svalil do křesla vedle mě. "Ahoj." Dotkl se mého kolena. "Bavíš se?" Upila jsem si vína. "Bylo to poučné." Jeho prsty bubnovaly o stehno – nervózní projev, který jsem se naučila rozpoznávat. Neustále se rozhlížel po místnosti, jako by čekal, že ho někdo vyzve. "Zdáš se být napjatý," poznamenala jsem. "Jen... politické pletky, víš?" Vynutil si smích. "Vždycky je to komplikované, když staré přítelkyně navštíví." *Staré přítelkyně.* "Jasně." Darrell si prohlížel mou tvář s intenzitou někoho, kdo se snaží vyřešit hádanku. Mohla jsem prakticky vidět, jak se otáčejí kolečka, jak hledá reakci, kterou očekával – slzy, obvinění, žárlivost. "Takže..." Naklonil se blíž. "Máš k dnešnímu večeru něco, co bys chtěla říct?" Otázka nesla nádech výzvy. Zkoušel mě, sondoval emocionální zhroucení, které uměl zvládnout. Usmála jsem se. "Ne. Proč bych měla?" "Vážně?" Jeho oči se zúžily. "Vůbec nic?"