Byli jsme tu už hodinu a já už se chystal říct Tristanovi, ať na to zapomene a odveze mě domů, když se z protější strany ulice od východu blížila žena. Vlasy neměla tak odbarvené a byla oblečená spíš ležérně – černé šortky, růžové tílko s nějakým barevným vzorem vpředu a žabky, ale tu hezkou tvář se nedalo splést. Tristan ji spatřil zároveň se mnou a zvedl telefon, přiblížil si ji a začal fotit. „