Včas jsem uhnul, abych se vyhnul sklapnutí jejích zubů. Hned nato jsem cítil, jak se jí pohnula noha, a zkroutil jsem boky právě včas, abych jí zabránil plnému kolenu do koulí, a přitáhl jsem si ji těsněji k sobě. Z hloubi mé duše se vydral rozkošný smích. „To je ono, má vito. Bojuj. Bojuj se mnou. Stejně nevyhraješ.“ „Do prdele, že ne,“ zaklela. Začala se zmítat, ale měl jsem ji uvězněnou mezi se