VEDA První vlna žalu mě nechala naprosto otupělou. Mrtvou jako moje sestra. Ačkoli mi srdce stále bilo a cítila jsem škrábání Lukova límce na tváři, uvnitř nebylo nic. Byla jsem prázdná, nicotná. Ale než jsem upadla do tohoto požehnaného otupění, byla tam bolest. Bolest, která mnou trhala břitkými drápy, rozervávala mě a zanechávala syrové, krvácející rány, než se srazila v mém středu, kde křičela