Strach mi svíral střeva. "Vedo..." řekl jsem tiše. "Nikdy už takhle proboha nemluv. Rozumíš mi?" Život z ní vyprchal stejně rychle, jako se objevil. Viděl jsem to na vlastní oči, jako když se vyfukuje balónek. Sklopila oči, obešla mě a vešla do koupelny, kde za sebou zavřela dveře. Uslyšel jsem cvaknutí zámku. Pěsti se mi zaťaly podél těla a udělal jsem čtyři kroky od dveří, sotva jsem se udržel,