„Odkud jdeš?“ zeptal se Lucien se zamračeným výrazem a rukama pevně zkříženýma na široké hrudi. Sklopila jsem zrak z jeho tváře ke svým botám, když vlny jeho hněvu hrozily, že mě pohřbí. „Šla jsem za alfou.“ Vstal, zatímco jsem za sebou zavřela dveře a opřela se o ně, a on se ke mně blížil s nespoutaným hněvem v očích, v postoji, dokonce i jeho aura vyzařovala nelibost, ale ani to se nedalo srovna