VALENS „Fakt to uděláme?“ zeptal se Zino to ráno už podesáté. „Ano, fakt to uděláme,“ zavrčel jsem na toho čokla. „Je to naše družka. Musíme jí odpustit,“ pípnul, ale já ho ignoroval. Teď víc než kdy jindy jsem chtěl ten hlas v mé hlavě umlčet. Hlas v mé hlavě byl mým společníkem už od dětství, rostl a vyvíjel se se mnou, dokud mé tělo nebylo schopné ho vypustit ven. Zino a já jsme byli nejlepší p