Ozvala se rána, turbulence připomínající vichřici, a pak tma. Po tmě přišlo oslepující světlo.
Probudila jsem se v nemocničním pokoji a někdo svíral mé ruce. V místnosti bylo dusno. Ruka držící tu mou byla nevítaná a světlo mě bodalo do očí. Pokusila jsem se svou ruku vytrhnout, ale sevření zesílilo.
„Jsi vzhůru.“ Nikdy jsem neviděla Valense vypadat tak uleveně jako v tu chvíli. „Ó, bohyně –“ Zara
















