Ozvala se rána, turbulence připomínající vichřici, a pak tma. Po tmě přišlo oslepující světlo. Probudila jsem se v nemocničním pokoji a někdo svíral mé ruce. V místnosti bylo dusno. Ruka držící tu mou byla nevítaná a světlo mě bodalo do očí. Pokusila jsem se svou ruku vytrhnout, ale sevření zesílilo. „Jsi vzhůru.“ Nikdy jsem neviděla Valense vypadat tak uleveně jako v tu chvíli. „Ó, bohyně –“ Zara