LUCIEN „Celeste, můžeme si na chvilku promluvit?“ Sestra se na odchodu zastavila. Když se na mě otočila, vypadala ustaraně. Nemusela mi to říkat, protože jsem moc dobře věděl, že vypadám příšerně. Skoro týden jsem se neholil. Potřeboval jsem si zastřihnout vlasy a možná se trochu vyspat, ale spánek se zdál nemožný, když moje družka byla v náručí někoho jiného. „Vypadáš příšerně,“ vyhrkla a zavřela