„S čím můžu pomoct?“ zeptala jsem se a posadila se na židli naproti němu. Místo odpovědi obešel stůl a zabořil mi obličej do krku. Jeho dech mě šimral na kůži, dokud neztuhl. V tu chvíli jsem bezpochyby věděla, že na mně ucítil Luciena, přesně v ten okamžik, kdy strnul a pomalu se odtáhl. Beze slova se vrátil na své místo a zlost z něj přímo sálala a naplňovala celou místnost. „Lucien byl můj nejl