„Máš hlad?“ zeptal se Valens, když jsme dorazili do střešního bytu. Bylo to tam přesně takové, jaké jsem to opustila, než jsem odjela do nemocnice. Připadalo mi tak neskutečné, že některé věci zůstaly stejné, zatímco můj život se navždy změnil. „Ne,“ odpověděla jsem na Valensovu otázku a zalezla si do postele. Zabořila jsem tvář do polštáře a zavřela oči, abych všechno vytěsnila. „Zhasni,“ zamumla