Skoro všichni vážení hosté už dorazili. Budoucí snacha rodiny Dawsonových naopak stále nepřicházela. Mezi davem se začaly šířit šeptandy. „Ta paní Hamiltonová je ale domýšlivá. Nemůžu uvěřit, že se opozdila na narozeninovou oslavu své budoucí tchyně.“ „Budoucí vnučka paní Dawsonové se opozdila na její narozeninovou oslavu. Jak ponižující pro rodinu Dawsonových.“ Daniel úzkostlivě volal Anně desítkykrát. I babička Dawsonová neustále posílala lidi, aby zjistili, jestli Anna už dorazila. Daniel, zostuzen, měl výraz temnější než bouře. Nicole mu zašeptala: „Annino chování se v posledních dnech stalo docela nesnesitelným. Nemůže se chovat tak arogantně proto, že ví, že brzy převezme Lincoln Group? Nemůžu uvěřit, že by ztrapnila i babičku Dawsonovou.“ Daniel se ušklíbl. „Humph! Jaké naivní děcko! Co si o sobě myslí? Bez pomoci rodiny Dawsonových by její přechod do Lincoln Group nikdy nebyl hladký!“ Nicole ho objala kolem paže a jemně ho hladila po hrudi. „Danny, tolik let jsi tak tvrdě pracoval pro Lincoln Group, a teď jsi nucen odejít do důchodu. Myslíš, že to stojí za to?“ Daniel se na Nicole otočil se zmateným pohledem. Nicole se spěšně usmála a vysvětlila: „Jen si myslím, že Anna je příliš mladá na to, aby převzala společnost. Bojím se, že by mohla zničit tvou dlouholetou tvrdou práci. „Děda Lincoln se pilně zotavuje v zámoří. Už nevěnuje pozornost tomu, co se děje ve společnosti. Pokud společnost zkrachuje pod Anniným vedením, jak to dědovi Lincolnovi oznámíš?“ Daniel se sklonil a usilovně přemýšlel o Nicoliných slovech. Ačkoli Nicole nevěděla, co si Daniel v tu chvíli myslí, alespoň věděla, že její slova nepadla na hluché uši. Amelia Dawsonová přešla k Bryanovi s úšklebkem na tváři. „Páni, tvá snoubenka je tak ponižující. Možná, že Hamiltonovi na tebe vždycky pohlíželi s opovržením, a přesto ses s Annou zasnoubil. Každý den kolem ní běháš jako její malý pejsek.“ Bryanův výraz ztmavl hněvem. Zaťal pěsti tak pevně, že mu vystoupily žíly. Nicméně se mu podařilo odpovědět své starší sestře klidným způsobem. „Anna má nějaké záležitosti, které musí vyřídit. Proto se opozdila.“ Amelia se ušklíbla. „Co by mohlo být důležitějšího než babiččina narozeninová oslava? Přiznej si to, Bryane, Anna na tebe vždycky shlížela.“ Bryan snášel její urážky. Najednou si Amelia objala ruce kolem hrudi a zatočila se na místě. Poté následovala série palčivých urážek, které směřovaly k Bryanovi. „Myslíš si, že někdo věří, že zajištění manželky z urozené rodiny by znamenalo, že se magicky promění v urozeného čistokrevného? Ach, asi takové to je, být jedináčkem. Každý den jsi zasypáván zlatem, a přesto zlato nikdy nesmyje ten puch, který vychází z tvých kostí.“ Bryan se na Amelii nenávistně podíval. V jeho očích se objevila rudá barva. Být nazýván jedináčkem se mu rovnalo bodnutí do srdce. I tak se Bryan usmál a řekl: „Amelio, na mé minulosti vůbec nezáleží. Stále jsem dědicem rodiny Dawsonových, protože jsem jediný syn této domácnosti.“ Amelia se ušklíbla a odcupitala pryč. Zrovna když si všichni hosté začali myslet, že Anna se nikdy neukáže, přední dveře sídla rodiny Dawsonových se pomalu otevíraly. Paprsky slunečního světla zaplavily dveře a osvětlily vchod. Uprostřed toho velkolepého paprsku světla se objevila elegantní a vysoká postava. Všichni obrátili svou pozornost ke dveřím. Hlučný taneční sál okamžitě ztichl. Hosté zadrželi dech, když sledovali, jak se zpoza zářivého světla vynořuje krásná žena. Její bílé šaty odhalující ramena ukázaly nádherné křivky jejího těla. Její oslnivé klíční kosti byly odhaleny nad šaty. Diamantový přívěsek visel kolem jejího krku a doplňoval její sněhově bílou pleť. Žena měla na obličeji lehký make-up. Její oči se třpytily, jako by byly plné všech hvězd na obloze – byly neuvěřitelně oslnivé. Její vlasy byly jednoduše přehozeny přes záda, což přidávalo na ležérní estetice outfitu mladé dámy. Vypadala nádherně elegantně a noblesně. Žena zářila na slunci. Bylo to, jako by princezna vystupovala z pohádky. Všichni se ostře nadechli. Vzhled ženy zastínil každou dámu v tanečním sále, která se na večírek vyparádila. Ta žena… Kdo to byl? Žena zamířila přímo k babičce Dawsonové. Usmála se a řekla: „Babičko, všechno nejlepší k narozeninám. Přeji ti dlouhý a zdravý život. Omlouvám se za zpoždění.“ Hosté se opět ostře nadechli. Vykřikli: „Ta žena je Anna Hamiltonová? Ta, která nosila jen bílé košile a džíny? Ta, která vždycky nosila obrovské brýle s černými obroučkami? Ta Anna Hamiltonová?“ Netřeba dodávat, že hosté byli neuvěřitelně šokováni. Tehdy skutečně pochopili význam slova ‚krása jako žádná jiná‘. I Bryan, který stál vedle babičky Dawsonové, byl naprosto ohromen. Zasněně zíral na Annu a byl jako zmrazený. Bylo to poprvé, co viděl Annu takhle. S překvapeným výrazem ji něžně pochválil: „Anno, dnes vypadáš úžasně.“ Když to řekl, zvedl paži a čekal, až se Anna chytí jeho paže. Anna se na Bryana podívala. Měl na sobě stejný okouzlující úsměv jako dřív. Anna se jeden po druhém hluboce nadechla a potlačila nutkání ho fackovat. Nakonec ze sebe s námahou vycedila úsměv a chytila se ho pod paží.