Anna se chystala rozepnout si džíny, ale náhle se zarazila. Liam na ni mrkl, rty se mu zkroutily do výrazu, který se podobal úsměvu. Jeho pohled se vrátil k prstům položeným na knoflících jejích džínů. "Proč jsi přestala?" Anna přimhouřila oči, její dlouhé řasy se překrývaly. Posměšně řekla: "I kdybych si je sundala, co můžeš dělat? Jsi přece gay!" "..." Za jeho očima se rozhořel intenzivní plamen. Jak se ta maličká žena opovažuje nazvat ho gayem! Navíc naznačovala, že s ní nemůže nic udělat! Vyzývá snad jeho asertivitu? Přiblížil se k Anně. Jeho chladný dech dopadal na její tvář. Bylo to jako drobné peříčka lechtající ji na tváři. Její tělo zaplavil pocit otupění. "Zkus to," vyzval ji. Jeho hlas byl hluboký a chraplavý, s povýšeným tónem nároku. Anna se polekaně odtáhla, ale zjistila, že je zády opřená o zeď. Liam udělal krok vpřed, opřel jednu ruku o zeď a uvěznil ji. Naklonil se blíž a sklonil hlavu. "Co se stalo? Ztratila jsi odvahu?" Zvedl jí hlavu, aby se s ním setkala pohledem. Jeho hluboké tmavé oči vypadaly ostré jako orlí ve tmě. Jako hluboký modrý oceán odrážející hvězdné světlo, jeho oči jí dávaly pocit chladu, ale zároveň byly spojené s náznakem lenosti. Za boží milosti... Annino srdce divoce tlouklo. Byla jako vyděšená laní, a přesto se dál tvářila statečně. "Nemám se čeho bát! Jestli se opovažuješ svléknout, já se na to opovažuju dívat!" odsekla Anna. Liam se ušklíbl. Začal si rozepínat opasek. Anna si pomyslela, že musela vypít příliš mnoho vína. Jinak by na něj nikdy takhle nezírala; její pohled by na něm nikdy takhle neulpíval. Koneckonců, byla nejstarší dcerou rodiny Hamiltonových a jedinou dědičkou vysoce uznávané Lincoln Group. V očích veřejnosti byla vždy tichá a důstojná mladá žena. V tu chvíli měla pocit, jako by spadla z toho piedestalu. Liam se zastavil poté, co si rozepnul opasek. Nečekal, že ta zdánlivě tichá a konzervativní žena bude mít odvahu na něj takhle zírat. Anna se ušklíbla. Zavrtěla hlavou a podívala se na něj rozmazanýma očima. "Humph! Nemusíš se nutit, když na to nemáš koule!" "..." Liamovi se sevřela hruď. Anna odstrčila jeho ruku, která ji zahnala do kouta u zdi. "Uhni, ty gaye!" Potom na něj ukázala prstem a zakřičela: "Všichni chlapi jsou póvl!" "..." Liam se divil, jak moc je ta žena opilá. Popadl její tenké a jemné zápěstí a přitiskl ho ke zdi za ní. "Roznítila jsi plamen, a teď chceš utéct?" "Jakej... Jakej plamen?" Anna pomalu zavrtěla hlavou. Z jejího dechu stále čpěl zápach vína. Její maličké rty se jemně rozevřely. Vypadaly jako krásná červená třešeň čekající na ochutnání. Liam náhle cítil, jak se mu vaří krev v těle. V krku měl sucho jako na poušti. Popadl i její druhou ruku. Hlubokým, tlumeným hlasem odpověděl: "Ten plamen." Liam se sklonil a zaměřil se přímo na její třešňové rty. Vtrhl do jejího osobního prostoru a sebral jí schopnost dýchat. Jeho lstivý jazyk vklouzl do jejích úst. "Mmm..." Anna se ze všech sil snažila odstrčit ho, ale proti jeho svalnaté hrudi se její síla zdála být jen jako chomáč vaty, který na něj dopadl. To bylo poprvé, co Liam ochutnal ženské rty tak sladké, jako byly ty její. Vůně vína v jejím dechu ještě umocňovala půvab opilé ženy. Snažila se uniknout, ale každý její pohyb ho jen víc vzrušoval. Už se nemohl ovládat – už nemohl potlačit ten řvoucí plamen v sobě. Vzal ji do náruče jako nevěstu a vykročil z koupelny.