Anna Hamiltonová stála přede dveřmi sídla Bryana Dawsona. Promnula si brýle s černými obroučkami, zatímco druhá ruka křečovitě svírala telefon. [Chceš vidět pravou tvář svého snoubence? Pokud ano, přijď do jeho sídla.] Anonymní textová zpráva ležela tiše v jejím telefonu, jako rozkvétající kosatec – i když věděla, že je jedovatá, přesto ji lákala. Konečně sebrala dost odvahy, aby otevřela dveře… První, co uviděla, byl pár bot na vysokém podpatku ledabyle odhozený přede dveřmi. Dále spatřila krajkové šaty ležící na schodišti vedoucím do ložnice. Jak Anna zírala na ten nepořádek na podlaze, v její mysli se už zformoval hrozný obraz. Vystupovala po schodech jeden po druhém. Když uviděla světle modrou košili ležící před ložnicí, pocítila ostrou bolest na hrudi. Ještě před chvílí se držela jiskřičky naděje; po tom, co to uviděla, se všechno rozpadlo v prach. Ta košile byla dárek k narozeninám, který Bryan dostal před několika dny. Dokonce ho viděla, jak ji má toho rána na sobě. Toho rána viděla vřelý úsměv na jeho pohledné tváři, když od něj dostala kytici 99 růží. Dokonce si z něj dělala legraci: „Vím, že se ti ta košile líbí, ale nemůžeš ji nosit každý den!“ Bryan se na ni podíval něžnýma očima. Úsměv na jeho tváři byl hřejivý jako jarní slunce a jeho hlas uklidňující jako tekoucí řeka. „Je to dárek od mé drahé milenky. Mám pocit, jako by byla vždy po mém boku, když ji mám na sobě.“ V tu chvíli měla pocit, jako by byla nejšťastnější žena na světě. Za boží milosti! Ve skutečnosti bylo její manželství s Bryanem sňatkem z rozumu. Bylo to uspořádáno jejich rodinami pouze za účelem obchodu. I tak si myslela, že dokud ji bude milovat, bude tento celoživotní závazek stát za to. Podobně jako v dobách Karla IV., kdy se sňatky domlouvaly pro upevnění moci a bohatství. Nicméně, v tu chvíli… Dokonalý obraz v její mysli byl zcela rozbitý. Toužila vtrhnout do pokoje, ale jako by byla očarována kouzlem, její tělo zamrzlo a nemohla pohnout ani svalem. Dveře do ložnice byly mírně pootevřené. Anna slyšela ženský sten a mužský těžký dech. Mužský hlas byl chraplavý a plný chtíče. Byl to Bryanův hlas. Annu zabolelo u srdce. Měla pocit, jako by jí trhali hrudník! Když Anna uslyšela koketní hlas ženy, úplně se zhroutila. „Bryane… neměli bychom… tohle není správné… Není to fér… Není to fér vůči mé sestře…“ „Je to jen nudná stará bílá labuť, jak může konkurovat malému ďáblu, jako jsi ty! Kdyby nebyla nejstarší dcerou rodiny Hamiltonových, nikdy bych se s ní nezasnoubil! Pojď, zlato. Pokračujme…“ Ta žena v pokoji… Byla to Annina mladší sestra, Chloe Hamiltonová! Anna už nedokázala udržet chladnou hlavu. Vrhla se do kuchyně, popadla ostrý nůž a vyrazila směrem k ložnici! Nicméně, v ten okamžik, než vtrhla do těch dveří, ji poslední záblesk zdravého rozumu zastavil v kroku. Ne! To nemůže udělat! Ona je Anna Hamiltonová a nemůže dopustit, aby její hrdost a důstojnost pošlapávali ostatní. Neodvážila se vstoupit do ložnice, aby viděla Chloein okázalý úsměv a Bryanův chladný a pohrdavý úšklebek. V momentě, kdy vstoupí do ložnice, je její manželství ztraceno. Neustále kroutila hlavou, když ustupovala ode dveří krok za krokem. Konečně hodila nůž před dveře do ložnice a vyběhla z jeho sídla. Utekla pryč, svírala pěsti tak pevně, že jí vyskočily žíly a nehty se jí zaryly hluboko do dlaně. Krev jí potřísnila ruce. Její krásné oči byly skryté za zdí slz. Navzdory tomu byla příliš tvrdohlavá na to, aby nechala jedinou slzu stéct po tváři. Nesmí být slabá. S velkým úsilím Anna zvedla hlavu a řekla si: „Jsem nejsilnější žena na světě! Neuroním jedinou slzu pro ty, kteří mě zradili!“