Sakra. Málem spadnu ze schodů, když vidím, jak na mě čeká Aleksej, po jeho boku mladý kněz. Můj Rus má na sobě upnutou bílou košili a černé kalhoty. Skrz látku košile vidím obrysy jeho tetování. Plíží se zpod manžet na ruce, na klouby. Rostou zpod límce na krk. A ten výraz v jeho tváři… Líbím se mu v té bílé noční košilce. Jenom mě v ní nechce zrovna teď. Já jsem totiž nedostala žádné pokyny ohled