„Rosie?" volá moje sestra a klepe na dveře. Oči se mi rozevřou a já přemýšlím, kolik je hodin. „Už jsi vzhůru?" „Ach!" Stáhnu si peřinu přes hlavu, když rozsvítí světlo, protože moje oči na to nejsou připravené. Většinu noci jsem se převalovala, ale asi jsem nakonec usnula. Není možné, abych spala dlouho, protože se cítím vyčerpaná. „Co děláš?" Zasměje se a strhne mi deku dolů. „Budeš mít zpoždění