Sedím schoulená v náruči zátoky, vítr mi přináší kapičky slané vody a štípe mě do tváří. Měsíční svit brání pláži v úplné tmě, ale to mi nezabránilo dvakrát zakopnout a upadnout v lese cestou dolů po stezce. Mám krev na kolenou a na dlaních, ale je mi to jedno. Jsem otupělá. Třesu se. Nemůžu se pohnout. Sebralo mi to veškerou sílu, abych se sem dostala, a teď jsem socha na písku. Pomník naivní dův







![Syrové touhy [Hluboce mě touží]](/_next/image?url=https%3A%2F%2Fcos.ficspire.com%2F2025%2F08%2F26%2Ff60a81b5749746ad99569db172c4497b.jpg&w=384&q=75)







![Syrové touhy [Hluboce mě touží]](/_next/image?url=https%3A%2F%2Fcos.ficspire.com%2F2025%2F08%2F26%2Ff60a81b5749746ad99569db172c4497b.jpg&w=128&q=75)
