„Lio…“ těžce polkne a dívá se kamkoli jinam, jen ne do mého obličeje. V jeho hlase cítím přísné varování, ale nevěnuji mu pozornost. „C-Co to děláš?“ „Co to asi dělám, hm?“ zamumlám si a zabručím, když mu úspěšně sundám kravatu, a pak mrknu řasami, když si hedvábím projíždím mezi prsy, konečně, konečně se mi tam dostane jeho pohled. Cítím, jak z něj sálá horko, jak mu na tváři naskočí sval, když se trochu prohnu v zádech. „Jen se bavím, tati,“ zašeptám svůdně, pustím kravatu a zploštím dlaň, která mi přejíždí po přední části jeho navoněného, dobře vyžehleného obleku. „Tak tvrdě pracuješ. Měl by sis občas dát páru. Bude to dobré pro tvé zdraví… budeš míň mrzutý.“ Proboha, nelžu. Vůbec. Tristan tráví šest ze sedmi dnů v týdnu dřinou jako o život. Poslední den, neděli, tráví s Ericem – a je to jen na pár hodin. Poté se na zbytek dne zamkne ve své soukromé kanceláři, zatímco Ericovi nezbývá nic jiného, než mě pozvat na přespání. Opravdu se bojím o jeho úroveň stresu. Bojím se, že až bude konečně připraven si lehnout a užít si zábavu, bude už pozdě. Není to pro mě výmluva k tomu, abych se k němu přiblížila, slibuji. Vždycky byl v mém životě konstantou od té doby, co se nastěhoval hned vedle nás. Jeho syn je můj nejlepší přítel – za kterého jsem tak vděčná a záleží mi na nich obou ještě víc než na vlastním otci. Beru je jako svou jedinou, pravou rodinu. „Nejsem protivný, Lio. A jsem v pořádku. Vážně jsem,“ vydechne se stále zaťatou čelistí. „Neměla bys stát tak blízko mě…“ Jeho pohled padne na mou ruku na jeho hrudi. „A tvoje ruce... neměly by –“ Jeho hlas se s úlevou odmlčí, když rozepnu první knoflík a pohled na jeho holou, svalnatou hruď mi mezi nohama vytvoří horký bazén. „Jejda,“ říkám a nevinně mrkám. „Vsadím se, že se ti ulevilo. Jak v tomhle tričku dýcháš? Je tak těsné. Příliš padnoucí. Příliš... perfektní, i když jsem si jistá, že v tričku budeš vypadat dvakrát sexy.“ „Měla bys s tím okamžitě přestat. Proč pořád nosíš odhalující oblečení? Nemáš sukni, která zakrývá tvůj drzý, malý puberťácký zadek? Pořád jsi dítě, Lio.“ Otázka vychází spěšně. Otočí se, zavře oči a zavrtí hlavou. „Víš co? Zapomeň na to, co jsem právě řekl. Neměl jsem se tě na to ptát. Co si vybereš na sebe, mě nezajímá.“ Téměř nedokážu jasně myslet. Tohle je... tohle je víc, než jsem kdy žádala. „Panebože. Všimneš si... všimneš si. Všimneš si, co nosím.“ Moje radost je nepopsatelná, mám chuť křičet. „To, jak se někdy chováš –“ „Tuhle konverzaci bychom vůbec neměli vést. Je to zatraceně nevhodné,“ zapne si košili a založí si své velké paže na hrudi. „A teď se vrať k Ericovi. Tady se nic nestalo. O tomhle jsme nikdy nemluvili. Rozumíš?“ Vědíc, že tak dobrou příležitost už asi dlouho mít nebudu, vzpírám se jeho slovům, vyplazuji jazyk a skáču na pult, táhnu zadek dozadu, vzrušená k nepopsatelnosti, když Tristanovy oči sledují pohyb mých poskakujících prsou, jeho hrdlo se pohupuje a pohybuje se v nepříjemném vzoru, když trochu roztáhnu nohy. Jen škádlení. Dost na to, aby alespoň zahlédl moje bíle tkané tanga. „Eric je pravděpodobně pohlcen svými videohrami a nepotřeboval by, abych ho tam rozptylovala. Kromě toho si s tebou tady užívám mnohem víc zábavy.“ Opřu se o ruce a začnu si posouvat pravé koleno ze strany na stranu, skrývám před ním kalhotky, ukazuji je, schovávám. „Uklidni se, tati. Uvolni ty nervy. Bav se se mnou.“ „Ne. Tohle... tohle je šílenství.“ Oba se zároveň podíváme dolů na jeho vypouklý rozkrok a pak se na sebe zase podíváme. Vítězně se ušklíbnu. Je to takový hrozný lhář. „To neznamená... tohle neznamená... sakra...“ Přejede si dlaní po obličeji a s vlažným odhodláním mi srazí nohy k sobě, jeho dotek mi rozbije nervy a vystřelí mi do těla elektřinu. „Od té doby, co Sherry zemřela, jsem s žádnou ženou nebyl. Jsou to desetiletí a ty mě nemůžeš soudit. Myslím tím, že je to normální reakce být snadno...“ „Testovaný? Svádím tě, že?“ Nakloním se dopředu, vezmu klopy jeho košile do rukou a přitáhnu si ho blíž, i přes jeho neochotu. I přes to, jak na mě zírá tím bezmocným, sexy pohledem. Přestože moje jméno vychází z jeho hrdla jako tiché zavrčení. Varování. Přiložím ústa na jeho tvrdé rty, oči zavřené. Nádech, výdech, nádech. Cítím se tak dokonale. „Chceš mě, že? Ani to nemusíš říkat. Cítím to. Cítím, jak po mně bolí tvůj penis. Přestaň se mučit, Tati.“ Zavrtí hlavou, ale ty rty se vrátí k mým, nelíbí mě sice správně, ale přesto mi posilují naději. „Jsi nejlepší kamarádka mého syna, Lio. Je ti méně než polovina mého věku. Většinu večerů běhám s tvým otcem. Sakra, jsem pro tebe prakticky jako otec.“ Příliš rychle mi stiskne kolena a nechá prsty přejíždět po mé citlivé vnitřní straně. Kousek výš, k mým stehnům. S bezdechnou kletbou se hrubě otočí, vytáhne z náprsní kapesník a otře si jím čelo. „Nevím, co tohle je. Nevím, co se snažíš udělat, ale teď to končí, holčičko. Choď po lidech ve svém věku. Nevadí mi, když budeš chodit s Ericem.“ Měla bych být naštvaná. Měla bych být zklamaná, ale jeho slova mě jen posilují. Udělají mě tvrdohlavější. Přiznal se. Přiznal, že si mě všímá. Všímá si mého těla. Dovolí našim ústům, aby se dotkly. Pohladil mě po stehnech. Věci by mohly zajít dál, kdyby se přestal držet zpátky. Skoro se třesu štěstím z tohoto vývoje. Kdybych věděla, že bude takhle reagovat dříve, mohla jsem ho dříve zatlačit. Kdybych byla od začátku takhle statečná, mohla bych ho zlomit mnohem dříve. Muž, pro kterého jsem hořela, kterého jsem tak zuřivě milovala, je vzrušený. Je přitahován. Ale také mezi nás postavil ohromující padesátimetrovou zeď. Jsem více než šťastná, že ji tentokrát můžu přelézt. Abych mu ukázala, že jsem víc než ta malá, nadržená holka, za kterou si o mně myslí. Abych mu ukázala, jak moc ho miluji. Jak moc jsem ochotná mu být oddaná.