Chtěla jsem, aby mě zachránil… Ta rychlost mě děsila. Mé pocity mě děsily. Ne, Felicity, řekla jsem si. Nikdo tě nepřijde zachránit. Tohle je teď tvůj život. Tak jsem tam stála, schoulená v rohu šatny, která páchla těly, potem a laciným parfémem, zatímco dívky proudily do klubu a ven, dokud se pro mě konečně nevrátil Dante, zpocený, jako by právě… něco dělal. Luskal prsty a pokynul mi. „Ty. Jdeme.